Deník ŘÍKANKY - BÁSNIČKY

Had leze z díry,

vystrkuje kníry
leze za ním hadice
má červené střevíce
Bába se ho lekla
na kolena klekla
Mě se bábo nelekej na kolena neklekej
já jsem přece hodný had
já mám všechny děti rád.

Sluníčko když začne hřát,

probudí se starý had.

Pyšně hlavu vzhůru zvedá:

„Kdo jsem přijde, tomu běda!

Každý se mě musí bát!“

Ještě výše vytáhne se,

zasyčí – a usne zase.

Když hodiny tikají,
na čas se nás neptají.
Nudí se, tak tik tak tlukou,
mají na to až tří rukou.
Ciferník je jejich druh,
opisují po něm kruh.

Odkud ten náš holub letí.

"Letím z lesa, milé děti, vrku, vrku, vrku."
"Cos tam viděl holoubku?"
"Perníkovou chaloupku, u černého smrku, vrku, vrku, vrku."
"Viděls také Mařenku?"
"Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem jí s Jeníčkem, jak krmili se perníčkem.
A když z okna na zahradu, vystrčila baba bradu..."
"Nebáli se holoubku?"
"Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč."

Na stříšce za duby

byli dva holubi.

Když jeden vzlétl,

druhý se zvedl,

oblétli svět a už jsou zpět.

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa,milé děti,
vrků,vrků,vrků.
Cos tam viděl,holoubku?
Perníkovou chaloupku
u černého smrku.

Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne,holenku,
viděl jsem ji s Jeníkem,
krmili se perníkem.

A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se,holoubku?
Kdepak,zamkli chaloupku
na cukrový klíč
a už byli pryč.

Hop a hop. můj koníčku,

přeskočíme přes vodičku.

Hop a hop, hop a hop,

přeskočíme přes potok.

Hop táto, přes bláto!

Mlč kluku, stříká to!

Hopsa, hopsa, hopsasa,

nemá koza ocasa,
má ho jenom drobínek,
co zakryje komínek.

Kdo má kuráž, páni, dámy,

ten se může houpat s námi.

Kdo se bojí obtíží,

ten ať radši přihlíží.

Hou hou krávy jdou

pod vodou
nesou mlíka
půl žejdlíka
i ta naše jalová
jde okolo kostela
kostel se boří
stodola hoří
skoč panenko do vody
pro ty černý jahody
proč bych já tam skákala
sukýnky si máchala
nad kamny je sušila

Hou hou krávy jdou,

nesou mlíko pod vodou.
A ta naše jalovička
u božího kostelíčka.

Kostelíček hoří, stodůlka se boří.
Skoč panenko do vody, pro ty černé jahody.
Proč bych já tam skákala, sukýnky si máchala.
Kde bych si je usušila?
U pana Víta.
Pan Vít není doma,
jel do Berouna,
pro čtyři ovce,
a pátýho berana,
jedli jsme ho do rána
i s rohama.

 Hou hou krávy jdou,

nesou mlíčko pod vodou.
A ta naše jalová,
u božího kostela.
Kostelíček bouří,
stodolička hoří.
Skoč má milá do vody
pro ty čtyři jahody.
Pročpak bych tam skákala,
sukničky si máchala,
kdepak bych je sušila.
U babičky v koutku,
na vrbovém proutku.

Houpy houpy

kočka snědla kroupy
a koťatům nedala
protože se hněvala.

Houpy houpy

kočka snědla kroupy
a koťata smetanu
počkej až tě dostanu!

Houpy houpy

kočka snědla kroupy
kocour hrách na kamnách
koťata se hněvala
že jim taky nedala
houpy houpy
byli všichni hloupí.

Houpy houpy

kočka snědla kroupy
a koťata jáhly
po peci se táhly.

Houpy, houpy,

kočka snědla kroupy
a kocourek jáhly,
po peci ho táhly.
Dotáhli ho k rybníčku
vytáhli mu rybičku.
Rybička se nedala
do vody se schovala.

Houpy, houpy,

kočka snědla kroupy,
koťala se hněvala,
že jim taky nedala.

Houpy, houpy, houpy,

co si žabák koupí?
Koupí on si za kačku,
velikánskou klouzačku. (pohupujeme dítětem na kolenou a držíme ho jemně v podpaží nebo za ruce)
Po klouzačce do rybníčka (dítě zlehounka suneme pomalu po natažených nohou k zemi)
veze klobouk pro vodníčka. (dítěti položíme ruce na hlavu)
Žbluňk! (přistání na zemi – v rybníčku)

Houpy, houpy, houpinka,

pohoupá mě maminka.

Houpy, houpy, houpinky,

pohoupáme tatínky.

Houpy, houpy, houpičky,

pohoupáme dětičky.

Houpy, houpy, bum,

pohoupáme dům.

Tak mi uvař hrnečku, Krupicovou kašičku.

Vaří hrnek, vaří, Až se z něho paří.

A navařil kašičku. Děkuji ti hrníčku.

Hrníček však vaří dál. Hrnku co jsem povídal.

Hrnek vaří bez přestání, Neslyší mé bědováí.

Kaše na stůl přetéká, Už se valí jak řeka,

Už se valí do kuchyní A z kuchyně do předsíní

A z předsíně do ulice. Honem děti, vemte lžíce.

Péťa, Honzík, Anička, Láďa, Karlík, Hanička,

Jedí kaši po lžičkách –  Ham a ham a ham a ham

Já jim taky pomáhám. A kdo mi to nevěří

Ať k nám příjde k večeři.

Ch

Chobot pouze sloni mají

při chůzi jím kolébají.

Chobot mají jako ruku

a co s ním umějí zvuků.

I

Inkoustem piš opatrně

přitlač na hrot nepatrně.

Inkoust nemá sílu rád

kaňku může udělat.

J

Jednou venku na štěrku

Joska chytal ještěrku.

Ještěrka je mrštná,joj

dej jí Josko,dej pokoj.

Chlubila se myška myším,
jakže ona dobře slyší.
Uši má skvěle cvičené neustále vztyčené.
Až prý ji to někdy znaví,
ve střehu být,myším praví.
Podezření,když v ní klíčí,
slyší-li jak pasti líčí lidé,
kteří myšky ničí,
nejhorší však jsou ty číči.
Poslouchal to všechno kocour
schován v pytli od zrní,
hop a skok a hop pozor!
Vždyť už byl jak na trní.