Deník ŘÍKANKY - BÁSNIČKY

Chumelí se,chumelí,
v sobotu i v neděli.
Chumelí se,padá sníh,
budem jezdit na saních.
Chumelí se, saně spí,
o sněhu nic nevědí.
Nevylétnou z jeskyně,
klouzat z kopce povinně.
Pryč jsou dávno saní doby,
dneska jezdí hlavně boby.

 Na louce se dějí věci,
závodí tu v běhu šneci,
v letu na květ motýli,
včelky jsou tu za chvíli.
Zajíci jen pokukují,
jetelinku ukusují,
nad loukou si mráčci letí,
snad tam přijdou také děti.

K

Kutálí se klubíčko

chyť jej honem Karličko.

Karlička už klubko má

do košíčku zas ho dá.

L

Louky,lesy zjara kvetou

lyže,sáňky doma spí

Lenka s Lidkou věnce pletou

Ládík sudy kutálí.

Oslovil jsem jednou kance
ať přemýšlí o říkance
jaké o něm napsat rýmy
ať se cítí mezi svými

Jenže místo odpovědi
kanec na mě smutně hledí
s knedlíkem a na divoko
až mi z toho zvlhlo oko

To je konec mého kance
tím je taky po říkance

Když já se natáhnu, vysoko dosáhnu,              
když já se natáhnu veliký jsem.
Když já se přikrčím, hned zase vyskočím,
když já se přikrčím, udělám hop!
Když já se zatočím, celý svět roztočím,
když já se zatočím, roztočím svět.
(říkanku doplníme uvedenými pohyby)

Vida pana klokana,

jak ho baví kopaná.

Kopne levou, kopne pravou,

umí také přihrát hlavou,

níže nesmí s rukama,

když chce hráti s klukama.

Klokáneček, klokánek

je maminčin mazánek,
když uvidí lišku,
šup a už je v bříšku.

Jede auto s kopce dolů
jede, jede, míjí školu,
kde se děti, před značkou,
zabavují klouzačkou.
Než uvidí řidič značku,
stoupne Pepík na klouzačku,
která vede pěkně s kopce,
a pak končí na vozovce.
Pepík jede, a v té chvíli
auto troubí, brzdy kvílí,
neboť značka, co tu je,
včas řidiče varuje.
Kdyby značky nebylo,
špatně by to skončilo.

Kočko, kočko kočkatá,
kde máš svoje koťata?
Drápky pyšně tasila
a pak zlostně pravila.

To vám říkat nebudu
a šla krmit na půdu.
Kočko, kočko kočkatá,
co jedla tvá koťata?

Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli.

Houpala se s kočkou kočka,

přivíraly slastně očka.

Říkaly si: „Milá paní,

viďte, není nad houpání.“

Prask jim provaz,

jaký div, skoulely se do kopřiv.

Kočka byla na bále,

Ztratila tam korále.
pes je našel,
dostal kašel.

Kocour leze do do pece:

Je tam kaše z krupice:

Na kocoura zadupáme,

Metličkou mu vyšupáme,

:ty, ty, ty: nech tu kaši pro děti.

Kocour tomu :nevěří: ,

Že je kaše k večeři.

Na kocoura zadupáme …

Kočka

Kočko, kočko kočkatá,
kde máš svoje koťata?
Drápky pyšně tasila
a pak zlostně pravila
To vám říkat nebudu
a šla krmit na půdu.
Kočko, kočko kočkatá,
co jedla tvá koťata?
Měla myšku na zelí
a teď leží v posteli.

Kočičko bílá

pojď z kamen dolů,
máme tu mlíčko,
sníme je spolu.
Ale jen polovic!
Povídám Macku,
ale ty darebo
strkáš tam packu!!!

Kočičko strakatá

pojď z pece dolů
na misku mlíčko dám
budem papat spolu.
Ale jen polovic!
Rozumíš Macku?
Ty neznáš způsoby
strkáš tam packu...

Kocourku Mourku

pojď z půdy dolů
máme tu mlíčko
dáme si spolu
ale jen polovic!
slyšíš to Macku?
Jé ty si nešika
strčils tam packu.

Kočka leze dírou,

pes oknem, pes oknem,
/:nebude-li pršet, nezmoknem,:/
 A když bude pršet,
/:až vysvitne slunko uschneme, :/

Naše kočka strakatá,

měla čtyři koťata.

Jedno mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé

a to čtvrté strakaté,

po mamince okaté.

Naše kočka strakatá

ta má hezká koťata.

Ráno vstanou z pelíšku,

protáhnou se trošičku,

kočka s nimi procvičí,

všechny cviky kočičí.

V zahradě pak pod jabloní,

za ocáskem se tam honí.

Kdo pak by to jenom řek,

rychlejší je ocásek.

To koťata nebaví,

tak si lehnou do trávy.

Ptal se kocour kočky,

zač je kilo čočky,
kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla,
myška se jí vysmála,
ještě se jí schovala.