Přinášíme vám námět na skládanku, při níž využijete techniku ubrouskování. Vyrobte si několik různých druhů a berte je s sebou do čekáren a na podobná místa. Vaši kabelku to příliš nezatíží a děti budou mít zábavu. Možná se pak u doktora jeho "dřívek" nebudou tolik bát.

Potřeby a materiál:
9 ks lékařských dřívek k vyšetření krku (k dostání v lékárně)
ubrousek s velkým motivem
lepicí páska
nůžky
lepidlo Herkules
štětec

Postup:
Devět dřívek srovnáme vedle sebe a slepíme dvěma pruhy izolepy, aby se nám při lepení dřívka neposunula. Otočíme neslepovanou stranou dolů.

Odstřihneme 1/4 ubrousku.

Na dřívka naneseme vrstvu lepidla a přilepíme ubrousek. Lepidlem ještě jednou přetřeme.

Po zaschnutí sundáme lepicí pásku a jednotlivá dřívka od sebe odlomíme. Zastřihneme přečnívající konce.

xxx

Na tuhle techniku potřebujeme zase dvě nebo tři barvičky - tentokrát ale od firmy Marabu barvičky mramorovací. Zase to vypadá jako veliká investice, ale dá se s nimi udělat spousta věcí a dneska si povíme, jak na to.

Mramorování je založené na tom, že barvu, která plave na povrchu vody, doslova "nalepíme" na zdobený předmět. Potřebujeme na to:

• příslušný předmět,
• misku s vodou (měla by být světlá - nejlepší je od zmrzliny nebo miska pod truhlík),
• špejli
• a ... a to je všechno.

Lahvičku s barvou důkladně protřepeme, kápneme barvu do vody, špejlí uděláme "mramor" a můžeme nanést barvu.

Na fotce je vidět, že stačí předmět ponořit kousíček pod hladinu a úplně ideální je, když vám zůstane plavat na hladině.
po malé chviličce jej můžete sundat a dozdobit.

A co takhle můžeme zdobit? Já jsem vyzkoušel krabičku, potaženou fólií, papír na balení dárků, svíčku a kravatu z hedvábí a taky toaletní taštičku.

Právě na hedvábí vypadají barvy úplně skvěle. A když se nepovedou, tak obtáhnu obrysy guttou.

Barvy nejsou krycí - když je naneseme na žlutý povrch, máme rázem z modré
zelenou.

Rádi fotografujete?
A co děláte se svými fotografiemi?
Chcete mít album, jaké nikdo jiný nemá?

Někdo nefotografuje vůbec, někdo dává fotky do obálek, jiný je stáhne do počítače a nechá je tam, někomu se líbí zasouvací alba, někomu klasická nalepovací s bílým nebo černým podkladem.

Vy můžete mít album jedinečné, protože si je vyrobíte podle svého přání a nálady.

Místo černého nebo bílého podkladu můžete použít různé druhy barevných papírů a vše schováte do průhledných kapes, aby vám fotografie neopatlaly všetečné dětské prstíčky.

Pokud jste chtěli do této doby vyrábět alba, která by se dala spíš přirovnat ke kronikám, protože obsahovala hodně psaní, různé vstupenky nebo jízdenky, sáhli jste zřejmě po kancelářském pořadači a kapsách-euroobalech formátu A4. Jako podklad sloužily kancelářské bílé nebo barevné papíry, popřípadě dětské výkresy.

Čeští výrobci papíru bohužel nevycházejí mnoho vstříc našemu volání po zajímavých papírech a kartonech. Omezují se většinou na pravidelné kostičky, puntíky, výjimečně i květiny. Mít tak podobné možnosti výběru, jako mají ubrouskářky! Na západ od našich hranic je situace lepší jen o málo. Skutečný zájem o své zákaznice projevily firmy ve Spojených státech, najaly designéry a každý rok vydávají nové kolekce barevných papírů a kartonů. V našem prostředí se to zdá být jako sen :-)

Takové papíry se dají použít i pro výrobu přáníček nebo rámečků na fotografie.

Můžete mít album barevné, s drobnými doplňky, s kapsičkami na poklady, s obálkami ukrývajícími tajná vyznání, se sušenými květinami, stužkami, malými kovovými ozdobami.

Na výrobě alba se mohou podílet i děti. I malé předškolní dítě pocítí zájem o svou osobu, když vidí, jaké pěkné stránky vytváří maminka pro JEHO fotografie.

Takové album, to je scrapbook. Jsou to fotoalba plná doteků vašich rukou a  vašeho srdce.

Příprava těsta:

kolik hladké mouky, tolik soli (objemově ne váhově!, např. 1 hrnek hl.mouky a 1 hrnek soli), několik lžic sypkého lepidla na tapety (na 2 hrnky asi 3 lžíce). Směs mírně promíchejte a pak postupně přidávejte studenou vodu tak, aby vzniklo hladké těsto, které půjde rozválet. S těstem se dá pracovat jako s modelínou a vytvářet tak rozmanité věci. Po zaschnutí ztvrdne a mírně zmatní. Sušení můžete uspíšit v el. troubě, ale velmi pozvolna (asi 50^oC). Díky hrudkám soli má hrubší strukturu a vypadá jako kámen či keramika. Těsto se dá obarvit kakaem, jednotlivé části těsta se spojí po mírném navlhčení. Pokud by se těsto při válení lepilo, použijte jako podklad mikrotenový sáček. Povrch vysušených výrobků se dá nalakovat. Těsto se dá dobře zabalené v igelitu skladovat několik dní.

Obal na květináč:

Připravte si těsto podle návodu a asi 1/3 obarvěte kakaem. Nejprve si vyrobte  několik „oblázků“, každý prstem mírně stlačte. Použijete-li el. troubu, sušte je min. 1 hod. Pokud nebudete sušit v troubě, nechte je schnout alespoň 1 den (obr.1) Těsto pečlivě zabalte, aby nevyschlo. Rozválejte si pruh těsta tak široký, abyste jím mohli obalit květináč (obr.2) Ten navlhčete a obalte těstem. Jemnými stisky prstů zpracujte do žádaného tvaru (obr.3) Pak podle vaší fantazie vtlačujte do povrchu ztvrdlé oblázky. Květináč nechte volně vyschnout, pak jej můžete případně nalakovat. Pokud při zasychání nějaký oblázek vypadne, přilepte ho vteřinovým lepidlem.

Opička

Materiál:

• Tvrdý kartónový papír světle a tmavě hnědý
• 17 dřevěných korálků
• Očička
• Bílá nit
• Černý fix

Pomůcky:

• kružítko
• pravítko
• nůžky
• lepidlo

Světlý díl obličeje – poloměr 1,4cm nalepte na tmavší vlasový díl - poloměr 2cm,
připevněte na hlavu zezadu uši poloměr 1,1cm. Na hlavě nahoře a dole připevněte nit.

Opičce pak nalepte čumáček- poloměr 1,6cm s namalovanou pusou a nosními dírkami.

Na 10 dlouhou nit uvažte korálek a připevněte ji k tělu - tmavě hnědé kolečko - poloměr 3,5cm se světlým bříškem – poloměr 2,5cm. Ramena tvoří dva půlkruhy - poloměr 1,8cm.

Na ramenou a dole na těle připevněte 15cm dlouhé nitě pro jednotlivé končetiny. Na každou nit navlékněte korálek pak vlepte nit mezi tmavě hnědé kolečka poloměr 0,9cm, celkem tři (6) a nakonec jeden větší – u rukou poloměr 1,1cm, u nohou 1,5cm.

Opět můžete závěsnou nit dozdobit korálky. Korálky nemusí být červené, já je maluji aby to bylo zřetelné.

A teď z jiného soudku, když vidím tu opičku.

Hopsa hejsa hop hop hop,
takhle skáče lidoop.

Hopsa hejsa po pralese,
až se celá země třese.

Hopsa hejsa hop hop hop,
ještě že tu není strop.

Lidoop je velké zvíře,
v pralese i na papíře.

Hopsa hejsa hop ho hop,
Takhle skáče lidoop.

Omluvte mou chvilkovou indispozici, ale nemůžu si pomoct, říkáme s Filískem básničky a zpíváme hodně často a teď se mi na jazyk přilepila tahle. Tak ať vám opička skáče.