Mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, že většina problémů i "problémů", které jsem za poslední měsíce (coby těhule a posléze i matka) prožila, by zřejmě nenastala, kdybych do svého mateřského stavu nevstoupila plná nereálných očekávání a naivních představ.
Ženám byla přírodou dána schopnost porodit dítě a aby našly odvahu přivádět své děti na svět v místě, které si vyberou, způsobem, který vyhovuje právě jim
O děťátku jsme hovořili již delší čas. Ale stále bylo něco proti nám. Bydlení, věk, škola… Bylo mi 21, měla jsem úspěšně dokončený druhý ročník na pedagogické fakultě, nastěhovali jsme se do nového bytu a nechali průchod všem možnostem.
Aneb porodem všechno začíná, nikoli končí, jak jsem si naivně myslela.
Porody doma jsou takové věčné téma. Co člověk, to názor, ale vše má své pro a proti.
Zatímco porod jsem vnímala jako dovršení všeho, nač jsem se v těhotenství připravovala, jako těhotenskou maturitu, jako mystický iniciační obřad, kdy jsem se z lehkovážné dívky změnila v dospělou a zodpovědnou ženu, na šest týdnů po porodu vzpomínám jako na období citových zmatků a urputné snahy o adaptaci na nové podmínky.
Všechno to začalo ještě v pelíšku, kde jsem dlouho bydlel a přebejval. Našel jsem si tam moooc pěkný místečko, kde se mi strášně líbilo.
Aneb přirozený porod bez zdravotníků
Závidím maminkám, které na svůj porod vzpomínají jako na neuvěřitelně krásný okamžik.
Chtěla jsem své dítě přivést na svět přirozenou cestu, chodila jsem cvičit, na předporodní kurzy, četla jsem jak divá, sháněla informace o porodech, objížděla a vybírala porodnice a zatím to dopadlo takhle.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.