Závidím:)

.. ač nemáme dosud dítě žádné, tolik dětí bych také brala .. všema deseti:).. sama jsem ze 4 dětí.. mám jen takový dotaz, jak při tolika dětech funguje vztah s manželem.. Abych vysvětlila, proč se ptám.. když jsem se nedávno bavila s kamarádkou na téma "o čem si povídají s mužem".. bylo mi - sic s úsměvem - řečeno "ať se vzpamatuju".. mno, prostě nemaj čas.. jak už jsem psala, my jsme byly doma 4 děti.. a naši čas měli.. na nás i na sebe.. jenže je pravda, že už toho jinak moc nstíhali.. mou mamku jste třeba nikdy neviděli s knížkou.. chodili na směny, ať nejsme doma samotní (děti) a zároveň tak, aby se viděli.. mou mamku jste nikdy neviděli s knížkou.. je pravda, že čas na sebe si udělat dokázali.. my jsme vyrostli a mamka si už zase čte:).. podotýkám, že můj táta doma nepomáhal!.. on prostě dělal to samé, co moje mamka.. vařil, pral, dokonce i šil:)..dá se stíhat ovídat i o něčem jiném než odětech?:).. jen zvědavá:).. jka píšu, tak bych t y 4 děti brala:).. Vzpomínám si na scénku ze Shreka, když jim usnou děti, tak se Shrek (nebo jeho žena?:) zeptá: "A co budeme dělat teď?".. následuje střih a oni poctivě (a zničeně:) spí rozvalení v posteli:)