Dnes už k pobavení :-)

Naprosto chápu (ačkoliv autorka samozřejmě použila nadsázku pro pobavení). A pobavila jsem se. Živě se mi vybavily mé vlastní cca tři roky života o kávě a houskách (prokládané čokoládou, samozřejmě ). Mé děti jedly dobře, takže dojídání jsem nepraktikovala (ani mne nelákalo). Zato ale byly velice náročné na péči a pozornost (a nebyl nikdo, kdo by pomohl s hlídáním), takže na vlastní jídlo mi čas nezbýval, podobně jako autorce. (Nikdy jsem nepochopila, jak někdo může na mateřské tloustnout - já vypadala jako propuštěná z koncentračního tábora.) Talíř teplého jídla, které přede mne někdo postaví a nechá v klidu sníst, se přede mnou také často vznášel ve snech Dvanáct let to ale netrvalo, nebojte Spraví to už nástup posledního děcka do školky, nejpozději do školy Ale jídla, které nemusím vařit já, si nesmírně vážím dodnes (a už asi navždy budu ).