Vystřízlivění?

Miky, to co teď prožíváš, tím si projde každý ve vztahu. Jen to přichází po různě dlouhé době a taky intenzita se dost liší. Např. já si uvědomovala většinu chyb svého muže už na začátku známosti, takže jsem na sejmutí "růžových brýlí" byla tak nějak připravena. Moje sestra si ale svého manžela hned na začátku postavila na podstavec a nosila mu obětní dary. Pak je to samozřejmě horší.
Já si ale nemyslím, že by s tím zevšedněním musela nutně odejít i láska. Není to spíš tak, že ty jsi doma s dítětem a tvůj život je totálně naruby, zatímco manžel si vesele chodí do práce a nic moc se pro něj nezměnilo? A nemáš na něj proto tak trochu vztek? Já se ptám proto, že mě to taky potkalo. Manžel mi pomáhá hodně, ale přesto bylo narození dítěte pro mě taková pecka, že jsem se s tím dlouho nemohla vyrovnat. A manžela jsem tak nějak (nesmyslně) vinila, že jeho život tak úplně v troskách není...
A další věc - "prťák" za zadkem, to se pak těžko chystají romantické scénáře... Nám už se párkrát stalo, že se k nám dcera v nejlepším přidala a to doslova.
Máš pocit, že tvůj manžel má pocity podobné těm tvým, nebo je ON spokojený a o tvé nespokojenosti nic neví?