no bože a co..?

Co bych dala za tchýni "bordelářku"..hned bych ji vyměnila za svojí bývalou. Byla tak čistotná, že když byl můj syn malý, nemohl si položit ani autíčko na stůl, vše mělo svá pravidla, vše se blýskalo jak v hrobce a přesně tak jsem se u ní i cítila. Když jsem se rozešla s jejím synáčkem a odešla s igelitkou oblečení pro syna, čekala mě místo pomoci od "babičky" akorát systematické psychické týrání. Pořád mi vyhrožovala, že mi malého seberou, že má známé na sociálce, že jsem špatná matka, odmítala mi ho vracet, když ho měla na víkend. Přivezla ho třeba až v úterý, já byla mladá, hloupá, bála jsem se cokoliv proti ní podniknout. Před mým synem na mě byla sprostá, jemu pořád říkali, že nic neumí, že se o něj nestarám, že všechno, co řekne jsem mu natloukla do hlavy já a dopadlo to tak, že můj syn se nervově zhroutil, já taky. Dlouho, velmi dlouho nám trvalo, než nás přešly ošklivé noční můry a vyrovnali jsme se s tou hrůzou. Mému synovi je teď 16 a "babičku" už velmi dlouho nevídá, protože nechce, dokonce si nepřeje, aby se jeho budoucí žena jmenovala po něm, protože by měla stejné příjmení jako ona.Bordelářku, ale milující, bych brala raději.