Tchýně

Tak Já jsem si myslela že budu výjimka a budu se svoji tchýní vycházet dobře, ale neni to tak! Vše se změnilo v době kdy jsme s manželem oznámili že se budeme brát! Do té doby bylo vše OK, jo měla svoje mouchy ale kdo nemá že?! Před svatbou se začala projevovat, jako to je hloupost, takhle se to nedělá, kdes to viděla a podobně!! Už jsem se pomalu začala bát, ale pořád jsem si říkala že žení 1. syna a tak neví co a jak a má poznatky jan z doslechu! No a nejvíce se začala projevovat po svatbě, ked jsme oznámili že čekáme mimčo! V tu chvíli jsem byla jak mě řekla blbá, líná( udržovaný těhu, přísnej klidovej režim) a svoje problémi si vymýšlím! A do dneška je náš vztah na bodu mrzu. Já jí pozdravím, odpovím a víc nemám potřebu! S hlídáním je to taky nic moc, jen když se jí to hodí aby mohla ukázat jaká je super babička, ale když jsme potřebovali aby odvedla malýho do školky( Já ležela měsíc v nemocnici, předčasnej porod) tak nemá čas!! Do dnes mě jako mámu a manželku neuznává, moje děti bere za svoje a ona ví co je pro ně nejlepší! Jediná výhoda je že manžel stojí ve všem za mnou! On sám bere vlastní mámu s rezervou, vychovala ho vesměs babička!
Jsem zvyklá si vše udělat sama, tak jí neberu, že si chce užít volno, ale když chodí denně kolem nás domů z práce a na kluky se nepříjde podívat 4 měsíce, tak fakt nevím co si myslet! Když něco potřebuje, jako někam odvést, tak zavolá a já se mám přetrhnout jí udělat vše jak si vymyslí, a na to, že jsem doma sama s 2 malýma dětma ohledy nebere! Tak i mě už došla trpělivost a konečně jsem se neučila říkat jí NE. Snad pochupí že každej má svuje potřeby a názory. A doufám, že se někdy dočkám toho, že mě bude alespoň tolerovat když už né uznávat jako matku a manželku! Jako svoji tchýni beru manželovu babičku, ta ač jí je už 75, tak se pořád snáží rodině pomáhat. A obě si rozumíme víc spolu než s ,,tchýní"!!