Re: Názor

Verčo, ta čísla jsou fakt hrozná a deprimující. Řekla bych to asi tak: mám dojem, že se obáváš, že podobných statistik lidi zneužijí, přestanou vychovávat své děti a všechno svedou na geny. Případně se něčeho bojíš ve svém osobním životě, protože (třeba) doufáš, že přebiješ geny "toho druhého". Jenže ty geny tady prostě jsou. Já třeba o sobě vím, že mám mix po mamce (úzkostnost např.), babičce (čich jak ohař, sluch jak trénovaný špion ) i taťkovi (snílek, citlivá duše). Manžel je taky empatický, tolerantní a flegmatik. A syn má mix po bůhvíjakých předcích. Každopádně když jsme např. chtěli, aby neříkal "blbečku" (ze školky, doma jsme nepoužívali), ocitla se polovina jeho autíček postupně na skříni (za každé opakování slova jedno), než syn postřehl jakousi snahu o výchovu. Až mnohem později vyšlo najevo, že má jednu z poruch autistického spektra; ano, něco bychom měli šanci ovlivnit o něco odlišnější výchovou (desítky probrečených večerů ála "co by bylo, kdyby"): ale jak hodně by se nám vrozenou dispozici podařilo přebít výchovou, to se lze jen dohadovat...