podivný popis situace

Tenhle popis situace mi poněkud "smrdí". Můj synáček bobeček je úúúplnej andělíček... je tedy sice hyperaktivní a možná i něco navíc, ale můj andělíček se toho člověka jenom úúplně zlehýnka dotknul a napodruhý se ho možná snad ani nedotknul a ten zloduch ho hned praštil, chudáčka ubohýho.
Klidně je možný, že pán přišel domů a manželce si postěžoval, co to dnes potkal v metru za famílii - děcko nezvedený, celou dobu do mně strká, po sedačce skáče, člověk nemá chvíli klidu, věčně aby byl ve střehu a uhýbal nějakýmu kopnutí... když to překročilo meze, tak jsem ho přes zadek lehce třepnul a matka hned začala ječet jak stará siréna - no kdyby desetinu toho jekotu zavčas investovala do vlastního děcka, tak z něj není takovej vejlupek.
Kdo z těch dvou má pravdu netuším, já u toho nebyla, jen mě tak napadl ten starej vtip o prodavačce, zákaznici a tvrdým chlebu v sámošce.