Silná osobnost

Setkala jsem se s tímto názorem: Sousedka měla introvertního, ale svéhlavého chlapečka, který si dělal co chtěl a kdy chtěl. Nebyl ve svých 4 letech útočně konfliktní (regály v obchodech neshazoval), ale když něco nechtěl udělat, tak to neudělal. Byla pyšná na to, jak je to silná osobnost. Chlubila se, že mu vysvětlila, že musí jít k lékaři, a on to pochopil. Chlubila se, že je chytrý. Že nemá rád pohádky, a říká, že nebude poslouchat blbosti. Chlubila se, že mu vysvětlila, že ve školce musí být na dohled paní učitelce, aby mohla dohlédnout, aby se nezranil. Jinak mu dovolila dělat cokoli a kdy chce. Mluvila o tom, že měla s učitelkou konflikt, protože chtěla, aby kreslil, když měli na programu kreslení. Nevím, jak to nakonec dopadlo, protože jsem se s ní už pak nesetkala, a později se odstěhovali.
A co v 1. třídě? Nebude se zúčastňovat vyučování, když nebude mít náladu?