Podobná zkušenost

Tyhle děti mají svou ulitu,která se postupem času začne otvírat.Za pár let vám to,že dcera ve 4 letech nemluvila už ani nepřijde divné.Vemte to tak,jako kdyby jí teď byly třeba jen dva roky a učila se poznávat svět a říkat první slova.Tak jako kdyby jste jí našli někde v lese a neznali její skutečný věk.Až dojde k jejímu absolutnímu uvolnění,srovnání a vyrovnání s tím,jak žila před tím,než jste jí přijali a s tím,jak žije nyní začne mluvit tak,že tok slov stěží zastavíte.Chodili jsme s dcerou k psycholožce,pořád nám radila co a jak máme dělat.Už jsme z toho byli celá rodina na prášky.Jednoho dne jsem se rozhodla,že na to už kašlu a že nikam nejdu.Prostě jsem daný fakt,že dceři jsou 4 roky a dorozumívá se skřeky vzala jako skutečnost.Nechala jsem jí prostor a v té době jí zařadila do kategorie asi ročního dítěte.Samozřejmě,že na dceru koukali lidé jako na exota.Celé dny jsem si s ní hrála,prohlížela s ní knížky,chodila na nákupy,které jí strašně bavily.Neustálé dávání věcí do košíku a z košíku.Milovala ZOO.Přihlásila jsem jí na hipoterapii.Tam se cítila skutečně šťastná.Dnes je jí osm a pusu nezavře.A věřte,že dnes na tu dobu vzpomínám se smíchem,tedy když vynechám to,že nám ta zmiňovaná psycholožka značně znepříjemnila život tím,že na nás posílala sociálku s tím,že s ní odmítáme spolupracovat.