Re: Vtipne...

Rozhodně si o sobě nemyslím že mám bezchybnou intuici (naopak, moje intuice už mě nekolikrát dovedla do neslušných míst) a rozhodně si nemyslím, že vím všechno o výchově. Proto také, když řeším nějaký problém, si sháním všechny možné informace. Takové problémy jsem se svými dětmi řešila už asi 3x. Jak jsi si mohla přečíst v mém příspěvku, např. ohledně odkladu školní docházky mého syna.

Vyslechla jsem všechny autority které s ním ohledně tohoto problému přišli do styku
-učitelky MŠ-ty s tím nápadem přišly a znaly ho nejdéle,
-dvě na sobě nezávislé pracovnice pedagogicko-psych. poradny,
-dvě učitelky ZŠ
a jejich názory byly diametrálně odlišné.

Co jsem udělala?
-půjčila jsem si v knihovně veškerou literaturu pojednávající o školní zralosti,
-pročetla obrovské množství informací na internetu
-otravovala jsem s žádostí o názor všechny alespoň trochu kompetentní známé
-svůj názor mohla vyslovit i babička dítěte (učitelka 1. st. ZŠ v důchodu)
-že se mohl vyjádřit otec dítěte považuji za samozřejmost.

Sesla se mi spousta názorů rozdělených do dvou skupin. A rozhodnutí bylo na mě. Musela jsem použít svůj zdravý selský rozum (a ten já mám, za tím si stojím), všechny argumenty pro i proti vyhodnotit a rozhodnout.

Takže, pokud si s něčím při výchově svých dětí nevím rady, hledám radu i v příručkách. Ale abych příručky četla "preventivně", abych se kontrolovala, jestli děti vychovávám správně, to nedělám. Čas, který bych tím strávila, raději věnuji svým dětem, tomu že s nimi jdu na procházku, zajezdit si na kole, čtu jim, kreslíme spolu, povídáme si, jdeme plavat..... prostě přesně tak, jak to dělala moje máma se mnou (a co je v článku téměř zavrhováno -řídit se při výchově příkladem svých rodičů). Jistě dělám při výchově chyby, ale notorické čtenářky příruček o výchově je nedělají?