Masarykovy názory na výchovu a školství jsou stále živé

Při otevření knihy rozhovorů Karla Čapka s prvorepublikovým prezidentem Masarykem se snad každý pozastaví nad moudrostí a nadčasovostí Masarykových myšlenek v rámci výchovy i nad naší vlastní neschopností je realizovat.

Masaryk byl velmi vzdělaný člověk. Svým vzděláním převyšoval veškerá daná kritéria stanovená dobovými požadavky, završená diplomy a tituly. Celý život pracoval sám na sobě, nedostatky ve vědění odstraňoval neustálou potřebou hloubání a analýzou tématu. Správně viděl nutnost přeměny ve výchově a vzdělávání, která nespočívá jen ve změně systému, ale v jiném filozofickém pojetí. Citelně se u něj projevuje znalost amerických pedagogických směrů, kterými byl ovlivněn. Poukazuje na jevy, s nimiž se i dnes neustále potýkáme. Co překvapuje snad nejvíce, je skutečnost, že od doby vzniku knihy uplynulo téměř jedno století, ale mnoho se nezměnilo a potácíme se stále ve stejných problémech. Přitom výchova dává základ celé společnosti a odvíjí se od ní náš budoucí život.

Existuje jakási přímá souvislost mezi výchovou a budoucností země. Právě toho si byl Masaryk velmi dobře vědom a některé jeho úvahy opravdu stojí za povšimnutí: „Škola nepěstí člověka jen individuálně, ale i kolektivně, vychovává ho pro společnost, pro demokracii.“ Jak pravdivé!

Nevychovávejme z dětí budoucí otroky

Jednou z jeho předních pedagogických myšlenek bylo nevychovávat z dětí budoucí otroky. „Otrok má vždy způsoby otrokáře,“ říká Masaryk. Na škole se podle něj dá mnoho reformovat, tak aby vychovávala samostatné a sebevědomé lidi, lidi s kuráží do života. V praxi to znamená, že pokud jsme byli vychováváni jako otroci, převzali jsme způsoby svých otrokářů a budeme je praktikovat při výchově další generace. Na otroky stačí patřičně zvýšit hlas, případně pohrozit trestem, náležitě je verbálně ponížit a oni poslechnou. Ruku na srdce, nevychováváme náhodou stejným způsobem v rodinách i školách naše děti? Nezacházejí tak často zaměstnavatelé se svými zaměstnanci? Jako by se mnohdy ani neočekávalo, že by někdo mohl přinést nové, kreativní myšlenky, a jen málokterý ‚šéf‘ diskutuje o dalším postupu se svými lidmi. Většina z nich k tomu ani není připravena a sebevědomí je mnohdy stále vnímáno negativně. Při tomto přístupu bychom si pak neměli stěžovat na scházející inovace a know-how, je to jen přímý důsledek našeho vlastního počínání.

Následující Masarykův postesk je i dnes aktuální: „Ne slepá autorita rodičů, ne pasívní poslušnost dítěte, vymáhaná věčným okřikováním a hubováním, ale výchova příkladem.“ Ani v této době však nejsme schopni vlastním příkladem přispět k radikální změně. Jen se neustále pozastavujeme nad během věcí a stěžujeme si. Stěžujeme si ale mnohdy jen na důsledky vlastního počínání.

Ve vyšších společenských vrstvách se výchova často ubírá jiným směrem. Místo neodůvodněných příkazů a káravého pokřiku „Přestaň!“ se více vysvětluje, zdůvodňuje a zapojuje do vlastního rozhodování. Lidé z vyšších společenských vrstev vědí, že jejich úkolem je zanechat po sobě důstojné pokračovatele rodu a předat jim získané zkušenosti. Musí vychovat samostatně uvažující a sebevědomé jedince, schopné rozvíjet už získané bohatství a hodnoty. Nikoli snadno manipulovatelné loutky, reagující na povel a neschopné se zamyslet nad danou situací.

Masaryk pocházel z nuzných poměrů a znal tvrdost práce se všemi sociálními dopady. Pro něj samotného to bylo motivujícím faktorem k dalšímu studiu. Rodiče jsou často přesvědčeni o nutnosti vést své děti k poctivé a tvrdé práci. Měli by ale důkladně zvážit, co je obsahem a cílem naskytnuvší se pracovní příležitosti. Roznášení inzerce za mizerný peníz sice ještě nikomu neuškodilo, jenže celkový profit je zanedbatelný a taková zkušenost může potomkovi posloužit snad jen jako názorná ukázka toho, co může dělat člověk bez vzdělání a kolik si tak vydělá. Učit děti pracovat samostatně na vlastním přivýdělku hlídáním dětí, doučováním nebo obstaráváním domácích mazlíčků či drobných nákupů starým lidem, to už chce zapojit určitou strategii a vlastní marketing. Při podobné činnosti pak nejde jen o otrockou práci za mizerný peníz, ale o rozvinutí vlastní aktivity za účelem vyššího zisku a vyvíjení odpovědnosti vůči druhým lidem. Stejně tak důležité je názorně ukázat potomkovi, jak může naložit s vydělanými penězi a jak peníze mohou vydělávat za něj.

Škola by měla vzbudit zájem

Důležitost školy vidí Masaryk ve vzbuzení zájmu, který přetrvá a podněcuje člověka k pozorování a všímavosti. Poukazuje na skutečnost, že člověk zapomene skoro všechno, čemu se ve škole naučil. Ve školách by podle něj nemělo jít o množství zapamatovaného učiva, ale o osvojení si přesnosti, pozornosti, schopnosti samostatně a správně řešit zadané úkoly, důraz by měl být kladen na porozumění životu.

Těžko tomu oponovat a pokládat tyto postřehy za nesprávné. Všichni ale víme, jaká je dnešní realita vzdělávacího procesu, a že je v mnohém velmi vzdálena tomu, co by mohlo vést k uskutečňování Masarykových myšlenek. Jsou sice patrné snahy ustupovat od neustálého pamětného biflování, ale ty narážejí na požadavky středních a vysokých škol u přijímacích zkoušek. Neustále měníme učební plány, hledáme jiné koncepty, pak zase přijde Ministerstvo školství s něčím novým a všichni se tomu musí přizpůsobit, i když jde často o nesmysl nebo jen obtížně uskutečnitelný úkol. A tak se po několik desetiletí potácíme od ničeho k ničemu ve snaze najít ten správný vzdělávací koncept, kterému ovšem vždycky stojí něco v cestě.

Neustálé změny bez jasných cílů přispívají jen k chaosu, zbytečně zatěžují pedagogy a snižují kvalitu vzdělávání. Měli bychom se posadit ke kulatému stolu a zeptat se sami sebe, co vlastně od vzdělání očekáváme a kterou cestou se vydat, tak aby ze škol odcházeli lidé disponující klíčovými dovednostmi a připravení na život se všemi jeho současnými nároky. Hledejme opět inspiraci v Masarykovi: „Je-li škola břemenem, naučí se v ní ti slabší jen strachu a ti silnější revoltě; ti i oni si oddechnou, když mají za sebou těch sedm nebo osm tak důležitých let!“ Až neuvěřitelně aktuální a přiléhavé k současnému stavu školství!

Přežilé hodnoty nás zatěžují

Jako bychom se v rámci výchovy a vzdělávání stále potáceli někde mezi praktikami Rakousko-Uherska a přežitými útrapami komunismu, aniž bychom abstraktnímu pojmu „výchova“ dokázali dát pevný základ. Výchova k panským autoritám a úřednické moci měla za Rakouska-Uherska své opodstatnění, v komunismu bylo nutné, aby všichni vyhovovali potřebám společnosti. Cesta k demokratické a zdravé, mravné společnosti však určitě nevede skrze namixování těchto přežilých hodnot z minulých časů, ta vede jinudy.

Je ovšem těžké uplatňovat ve výchově postup, se kterým jsme se sami nesetkali. Ve velké většině kopírujeme to, co jsme sami odpozorovali od rodičů, a to se všemi chybami. Oprostit se od zažitých výchovných vzorů není snadné, ale nikoli nemožné a určitě by to mohlo být ku prospěchu budoucím generacím. Velmi užitečná může být odborná literatura, na jejíž nedostatek si už dnes nemůžeme stěžovat. Když má někdo krásnou zahradu, najde se u něj v knihovně mnoho odborně zaměřené literatury o zahrádkářství. Ale mají-li lidé děti, pokládají za samozřejmé, že si stejně jako jejich rodiče s výchovou poradí sami a žádné moudré rady k tomu nepotřebují. Je to jeden z největších mýtů. Když se nebudeme správně starat o stromy, budeme se divit, proč na nich máme méně ovoce než sousedé, dokud nepřijdeme náhodou na to, že jsme něco dělali celá léta špatně.

Stejné je to s výchovou. Pokud chceme, aby naši potomci byli jako rozkvetlá zahrada plná sladkých plodů, bez odborných příruček si neporadíme. Děti jsou jen výsledkem naší vlastní výchovy a vzdělání, kterého se jim dostalo. Je proto často nutné začít se vzděláváním u dospělých.

V mnohých anglosaských zemích dostávají rodiče do poštovní schránky pravidelně několikrát do roka brožurky obsahující pár tipů a moudrých rad k výchově potomků. Pomáhá jim to nejen lépe pochopit některé obvyklé jevy spojené s výchovou a překonat trampoty s dětmi, ale často je to motivuje k sebereflexi, přehodnocení vlastních postupů a sebevzdělávání.

Kde hledat návody na fungující výchovné postupy

Aby tyto řádky nevyšly naprázdno, porozhlédněme se po konkrétních návodech, jak z toho začarovaného kruhu ven.

O knižní tituly plné užitečných rad a výchovných postupů u nás není nouze, uveďme si alespoň některé z nich. Nabídka nakladatelství Portál může rodiče i pedagogy v tomto směru jen potěšit. Mnoho publikací obsahuje přímé a konkrétní návody na fungující výchovné postupy.

Titul knihy „Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly“ (autor Sal Severe) hovoří sám za sebe. Pomůže získat správný pohled na výchovu a kázeň, vysvětluje důležitost stanovených pravidel a nutnost být důsledný v jejich naplňování.

Často ve výchově používáme nevhodné tresty míjející se účinkem a marně se pak ptáme sami sebe, proč to nefunguje. Publikace poskytuje návody k potrestání, kterými lze při dodržení navrhovaného postupu nevhodné chování s jistotou odstranit. Vynikající pomůckou jsou tabulky v další publikaci „Chytrá výchova“ (autor Larry J. Koenig). Obsahují vybrané oblíbené činnosti dítěte a stanovují negativní projevy, při kterých se oblíbené aktivity škrtají a až do konce stanoveného období je dítě nemůže provozovat.

Funkčnost tabulek je osvědčená a po určitém období jich většinou vůbec není potřeba. Řešení problémů tak probíhá v mnohem klidnější atmosféře a ještě se tak naučíme naslouchat dětem a jejich potřebám. Ani obvyklé a frustrující potíže s domácími úkoly nejsou za předpokladu dodržení určitého postupu nepřekonatelné. Obě publikace jsou nasměrovány k pozitivní výchově a rozvoji toho nejlepšího, co v dětech je. Zabývají se širokou škálou známých výchovných nesnází, se kterými se běžně potýkáme.

Poskytnuté návrhy na jednoduchá řešení problémů jsou snadno realizovatelné a rodičovství se při jejich uskutečňování stává mnohem radostnějším. Ani pedagogové nepřijdou zkrátka, mohou objevit hodně cenných rad, lépe se ztotožnit se svými svěřenci a ušetřit si vypjaté situace. Všichni se často dopouštíme chyb, aniž bychom si toho byli vědomi, a toto je nejlepší způsob, jak se jim vyhnout.

Jen správně vychované děti mohou zlepšit celkový stav společnosti a pomoci k jejímu ozdravení. Zkusme vyjet ze starých zarezlých kolejí a navázat na Masarykovy myšlenky s důsledností a odpovědností vůči dalším generacím.