Re: Naivita nejhrubsiho zrna

Natascha - je mi líto, že máš smůlu na chlapy i to, že s tím máš problém, takže reaguješ jednostranně.
Já nehlásám nic militantního a nejsem proti rozvodům, nicméně to už většina pochopila - jen Ty máš pořád pocit, že propaguju tradiční model rodiny, kde je třeba setrvávat v patologii za každou cenu - asi Ti to prostě nevysvětlím
Pokud se ptáš, proč hlásám "Rozvádějte se s rozumem" - pak prostě proto, že je to můj názor a nevím, co Ti na tom připadá divného...

Jestliže se zapletu s x patologickými partnery, je něco shnilého ve státě sociálním, ale stát se to může i v nejlepší rodině (k závislostem taky tíhne kdekdo, ale děti z harmonických rodin méně - ovšem vyskytují se, to zase jo)

Píšeš:
"Binturong, ale to já s tebou souhlasím, že rodina je vzorem pro dítě. Mimo jiné. Ale rodina nemusí být jen otec + matka. Rodina jsou sourozenci, babičky, dědečkové, tety, strýcové, můžou tam spadat i rodinní přátelé… dostatek vzorů pro spokojené soužití. To říká můj selský rozum zase mně."

Tak to těžko - stačí si o tom něco přečíst... Jsme o něco dál než v pravěké tlupě primátů.
To, co popisuješ, jsou sice vzory, ale nikoli vzory klasické rodiny, nýbrž té širší, kde se v lepším případě naučíš, že děti se nestrkaj do děcáků a staříci do eldéenek, že si všichni pomáhají a mají se rádi...prostě jde o něco jiného.
Díky těmto vzorům bude dítě vědět, že až budeš stará a nemocná, nenechá Tě utratit a třeba to, jak je fajn, když máš víc blízkých, kteří Ti pomůžou, když je třeba, ale co se rozhodně nenaučí je, jak žít a setrvat s partnerem - to je jaksi úplně jiný soudek...


"Dítě rozvedených rodičů může mít spoustu dobrých vzorů obého pohlaví a jejich vzájemného soužití ve svém okolí.
Čili zásadně odmítám tvoje teze, které směřují k závěru, že dítě z rozvedené rodiny je deprivant a v budoucnu nebude schopen navázat trvalý a funkční vztah."

Ale možná bude schopno, ovšem zaručeně mu to neukáže vztah babička x tetička, a ani milující se tetička x strýček, pokud s nimi nebydlí a denně je nevidí.

"Nerozprchnout se, udržovat vztah za každou cenu… může mít na dítě i destruktivní účinky: samo pak v dospělosti nepozná, kdy je na čase odejít ze vztahu, který člověka ničí.
No vidíš, já jsem z harmonické rodiny, a přesto tíhnu (tíhla jsem) k patologickým mužům."

Viz výše

"Ty tady hlásáš nerozvádějte se"
Nehlásám

" – ale jak to můžeš soudit, když s těmi lidmi v tom manželství nejsi? Kdy to ještě jde a kdy už to nejde? To nepochopím. Musíš se prostě smířit s tím, že tohle si bude rozhodovat každý sám za sebe, bez ohledu na statistiky a tradiční hodnoty a já nevím co ještě. A soudit ho za to mohou pouze jeho děti, nikdo jiný."

Nesoudím, konstatuju...

"Takové to: já jsem si vybrala zodpovědně, proto se nikdy nerozvedu… má vypovídající hodnotu až na smrtelné posteli, do té doby jsou to jen moralistické sračky, nic jiného."

Souhlasím

"Jistě, někomu postačí, když starej tiše leží na gauči, leje lachouty, nemlátí ji a dokáže opravit traktor a zajet s ním pro dříví na zimu a jakž takž uživit rodinu... já proti takovému modelu nic nemám, pokud se netýká mě.
"

Přesně!

Tím jsem jen chtěla říct, že každý si vybírá jinak a něco jiného k životu potřebuje, pročež nechápu, jak se můžeš vysmívat modelu, kdy tatík leží na gauči a leje lachouty - no a co? Pro Tebe by to byl důvod k rozvodu, ale pro mnohou prostou holku je prostej chlápek sledující fotbal a milující rodinu prostě životní naplnění
Když si představím třeba Škopkovou ze Slunce, sena (bydlím v témže kraji, Troška se tu narodil, takže tyhle komedie beru na milost, neb jsou realistické), co by dělala s intelektuálem nebo vrcholovým sportovcem...

Na jednu stranu pohrdáš podobnými lidmi, na druhou si sama sobě namlouváš rozličné teorie a omluvy...