Re: Ono to bude i o povaze dítěte

Je to hodně o povaze dítěte a o rodičích (přístupu). Nejstarší je zvědavá opička, na vše se ptá a chce umět. A to platí i o aktivitách (plavání, lyžování atd.). Pokud se chce něco naučit, jde si za tím. Před pár lety mi připadalo vtipné, když mi radila: "tak to najdi na internetu" na moje "nevím". Nedávno slavila 8 a na její otázky bez počítače kolikrát nejsem schopná odpovědět.
Prostřední se občas zeptá, ale hlavně je tvořivý. V září by měl nastoupit do školy, neumí držet správně tužku, ale jeho výtvory nerozeznám od tvorby starší sestry. Podepsat se uměl ve 3,5 letech, nádherně maluje, úžasně se vzteká. Ví přesně co chce, učí se rychle, ale nechce. A pokud nechce, tak "přes jeho NE vlak nejede". Ve škole by si s ním užili. Volná výchova by mu vyhovovala, ale trocha usměrnění a tlaku je třeba.
Nejmladší je ještě brzo hodnotit, učí se od starších sourozenců, ve školce je spokojená, bezproblémová. Zatím to vypadá, že je jediná, která by s normální školou neměla problémy.
Naprosté ticho a poslušnost v českých školách se mi nelíbí, ale tohle je druhý extrém. Biflování je k ničemu - stejně to děti téměř všechno zapomenou. Měly by se naučit myslet, hledat, vybírat, hodnotit informace. A to je bohužel v českém školství téměř nemožné. Plné třídy dětí na různé úrovni nebývají zrovna podnětným prostředím. Ideálně soukromý učitel/vychovatel. Nechat dítě zcela bez výuky mi přijde šílené, pochybuji, že to může fungovat.