Ono to nemusí být vydírání

Občas tu větu použiju. Ale ne jako vydírání - upozorním děti, že nepořádek přesáhl přijatelnou mez a je třeba uklidit, a je na nich, jakým způsobem se to udělá, zda budou hračky na svém místě nebo v koši. S úklidem jim pomáhám, je-li třeba, a nenutím je pustit se do toho hned (když třeba mají rozdělanou nějakou důležitou práci ). Zkrátka, synku, je třeba tady uklidit, asi by sis rád doskládal to lego, tak potom se do toho pustíme, ano? Horší s dcerou aktuálně vzdorovatou, ta se někdy přidá a uklízí, jindy se řehní, že jí vyhození hraček nevadí . Jen je třeba pouštět se do úklidu zavčasu, ne až později večer, kdy jsou děti unavené. Když jsou v pohodě, uklízí v pohodě, občas se někde zaseknou, občas je popoženeme upozorněním, že při tomhle tempu se nestihne pohádka před spaním, a občas se to tedy nepovede a dojde i k řevu, ale nechceme přece být dokonalými rodiči