Re: Jen se divím...

Já neznám ani moc dospělejch, který by měli potřebu uklízet. Proč by taky měli?
Na druhou stranu pokud vím, tak pozitivně vedený a nebuzerovaný děti s nadšením pomáhají matkám a snaží se napodobovat jejich činnosti, takže velice často i úklid. Koneckonců když se něco dělá společně, může při tom bejt i zábava. Nebude tohle ta cesta?
Jinak vyhrožovat dětem, že jim VEZMU hračky, který jsem jim DALA a tudíž jsou JEJICH a ne moje, mi nepřipadá jako předávání způsobu myšlení, kterej by bylo žádoucí jim vštěpovat.
Je pravda, že naši to dělali, ale naši dělali spoustu věcí, nad kterejma mi dodneška vstávají vlasy na hlavě hrůzou a tahle byla nakonec ještě nejmenší zlo...
Můj manžel není schopnej si udržet pořádek v poličce se složenejma tričkama a košilema. Prostě to nedokáže. Zkoušela jsem úplně všechno včetně ponechání poličky svýmu osudu. To mimochodem skončilo pobouřenou poznámkou o tom, že mu někdo udělal bordel mezi tričkama a jestli o tom něco nevím...
I vyházela jsem trika z poličky, zakoupila ramínka, navěsila - a je klid, pořádek a mír. Trička na ramínkách se v chumel nemění, není to technicky možný. Dítě mám moc malý na to, abych ho vychovávala k pořádku, ale není prostě řešením něco podobnýho? Bedna na hračky, kam se to nahází a je to? A nemít těch krámů tolik? Já si pamatuju, že jsme jako malý pořád dostávali nějaký krámy a nevím, že bychom si s nima hráli. To tak se třema, čtyřma favoritama v průběhu dětství. Smozřejmě stavebnice, společenský hry, sportovní a výtvarný potřeby v to nepočítám, ty jsou vděčný a nesmrtelný.