Re: Ach boze - jak jsme nebyli povrchní

A je to tady, ponožky v sandálech dělá se z toho fenomén, ale i na fotkách módních policií jsou vybírány hrozné zjevy - ponožky pomalu ke kolenům a nemožné šortky. Třeba můj manžel nosí do sportovních sandálů kotníkové ponožky v barvě, která se ke khaki sandálům hodí a vypadá to podle mě moc dobře - podstatně líp, než jeho zpocené nohy s chlupatýma prstama a vypadá to dobře. Ale jinak s článkem nesouhlasím, člověk by měl nějak vypadat a reprezentovat. Podle mě článek přehání, tvrdí že je důležitější to, co má člověk na sobě než v hlavě. S tím nesouhlasím. Podle mě firmy vybírají tak, aby člověk měl v hlavě a ještě vypadal. Ono totiž s inteligencí souvisí i sebeúcta a to, jak vypadám. A nejde o to držet diety nebo chodit zásadně ve značkovém. Např. my s manželem řešili ve firmě, že jeden zaměstnanec strašlivě smrděl. Když přišel na pohovor, tak si dal asi pozor, nebylo cítit nic, ale oblečení působilo poněkud santusácky. Řekli jsme si s manželem, že přece nejsme povrchní a nebudeme pána hodnotit podle toho, že má jistě kolem 150 kg a chodí hrozně oblečený, že patrně nedá na diktát módy. Smradem následně zamořil celou kancelář (hmotnost v kombinací se špatnými hygienickými návyky je vražedná) a ostatní zaměstnanci nám vyhrožovali výpovědí, že se jim z něj chce zvracet. Neumíte si nikdo představit, co to je řešit s někým takovou věc.Pán se urazil a odešel z firmy sám.Naštěstí. Jeho pracovní výkon taky nestál za nic, byl velmi líný (zda to byl důsledek nebo příčina jeho vysoké hmotnosti nevím, nemocný nebyl), každopádně byl pro něj všechno problém. Takže příště budeme povrchní a takový signál pro nás důležitý bude - pokud přijde někdo na pohovor v šortkách a odrbaném tričku s batohem na zádech jako onen pán, nebude mít šanci.