Re: Já se divím

Je to myšleno tak, že je třeba dělat věci proto, že jim rozumíme, proč je to dobře, proč je to špatně. Neudělat něco aby nepřišel výprask, nebo dělat něco aby přišla pochvala, je kontraproduktivní. Je to na dlouhé povídání, kdo má zájem, ať si přečtě třeba zmiňovanou N.Aldort. Co se týče chválení, tak je podstata ještě hlubší, krom pochopení samý podstaty, proč to tak dělat, jde současně o rozvoj zdravého sebevědomí (v českých zemích celkem nedostatkové zboží :) ) Můžete chválit "jsi šikovná, jak jsi si uklidila pokojíček"- a dítě má radost-z pochvaly. A nebo dítě můžete upozornit na vlastní pocit z jeho konání-co cítí ono samo, když si uklidí pokojíček. "jak se cítíš, když máš v pokojíčku takhle uklizeno". Když si uvědomí,že je samo rádo v uklizením pokojíčku a že je schopno si tu radost z toho uklizeného pokojíčku zařídit samo (tím, že si uklidí), ho bude v budoucnu motivovat k úklidu víc a bude z toho mít dobrý pocit. Bez ohledu na to, jestli ho pak někdo pochválí. S uvědoměním si sebe sama a toho, že pro pocit spokojenosti nepotřebuje někoho dalšího, kdo ho ocení. ..nevím, jestli to popisuji pochopitelně, ale snad jsem alespoň někoho navnadila, aby si třeba jen N.Aldort otevřel...však zavřít jí zase můžete kdykoli