Re: prarodiče

Já myslím, že je to "kus od kusu". Moje babička se od svých cca 55 starala o moji sestřenici až do jejích 8 let, ta u ní po celou dobu bydlela a moje teta přijížděla pouze na víkend,já jsem k nim jezdila na prázdniny a víkendy. Babi byla skvělá, děda pomáhal se sestavováním programu pro nás, vše bylo ideální. Jsem babičkou 3 vnoučat, do práce jsem chodila až do 6ti let dvojčat. I tak jsme se snažili alespoň 1x v týdnu k dětem jet a trochu pomoci a vnoučáte si užít. Od doby, kdy jsme v důchodu, měli jsme kluky při jejich nemocech, téměř celé prázdniny trávili u nás na chatě. Když se narodila vnučka, přislíbili jsme její pravidelné hlídání od jejích 2 let, protože snacha se musela vrátit do práce. Vše probíhá hladce, vnučka je spokojená střídavě u nás a u druhé babičky, takže ideální stav. I když péče o malé dítě je pro nás dost velká zátěž a omezení ostatních aktivit, jsme takto spokojeni a jsme rádi, že se k nám vnuci rádi uchylují do "azylu", když mají volno nebo jsou nemocní. Myslím, že se tím utužil i vztah mezi námi a našimi dětmi. Toť vše ode mne k problematice prarodičů a neházejte nás prosím do jednoho pytle! Někteří se ochotně a rádi zúčastňujeme výchovy vnoučat a užíváme si to. Zuzana