Já to znám....

Tak tohle jsem prožívla poprvé před 9ti lety a dodnes to pokračuje a já jen nad tím kroutím hlavou...
Takže - když se ke mně můj partner nastěhoval, byl rozvádějící se, já svobodná s 1 dítětem. Na sociálce jsem to nahlásila a automaticky mi sebrali dávky na syna, ke kterému dle zákona nemá nový parnter žádná práva ani povinnosti. Argumentovali tím, že je to druh a blábláblá... paradox byl, že ve stejný den mi tohoto druha odmítli napsat do dekretu na byt, protože ze zákona NENÍ druh, když není rozvedený - dvě strany jednoho zákona???? A dál jsem se pak už jen nestačila divit. Rozvodový soud mu dal výživné 6.300,- měsíčně na 2 děti, přesto, že firma, kterou vlastnil, byla v úpadku a 3 roky na to se dostala až do konkurzu, z čehož lze vidět, že náš příjem nedosahoval asatronomických částek. Na určení výživného jeho dětem POŽADOVALI i můj příjem, přestože já k nim rovněž nemám žádná práva ani povinnosti. Když jsem nastoupila na mateřskou s naším společným synem, soudu trvalo 2,5 roku, než vzal na vědomí naši žádost o snížení výživného, dopadlo to tak, že snížili jen několik stokorun, protože ač já byla na mateřské, tak on nemá povinnost mne jako DRUŽKU živit a nemá povinnost živit ani mého prvního syna, který tedy, dle jednání soudu a sociálky, by se musel jít pást, protože jediné, co jsem na něj měla, bylo 300,- Kč výživného a protože můj partner nevykazoval ve firmě zisk, tak dle novely zákona o rodině se výživné počítá z nějakého XYti násobku živ. minima dítěte (uf, teď si nejsem jistá, zda 36ti nebo 16ti násobkem, ale i tak je to děs, ne každej podnikatel podvádí!)... Tohle jsou ty paradoxy, které pokračovaly po mé smělosti zažádat si o zvýšení výživného na prvního syna. Připadala jsem si jak debil, táhlo se to bezmála 2 roky a oni chtěli příjem mého druha, který dle zákonů nemá práva ani povinnosti k němu, ale na druhou stranu je absolutně nezajímalo oněch 6táců měsíčně, co posílá na své dvě děti. No, nakonec to dopadlo - zvýšili nám výživné na 800,- (syn měl tehdy 11 let)..... A další z věcí, která mne přesvědčuje, že žijem v Kocourkově je ta, že k žádosti o sociální dávky musím přiložit výživné přijaté, což chápu, ale už mi nikdo z příjmu rodiny neodpáře výživné posílané, což nechápu. V praxi tedy takto - 72.000,- ročně posíláme jinam, ale zároveň nám je započítávají do NAŠEHO rozpočtu = absolutní nulová šance na nějakou dávku pro děti, přestože jsme notně pod životním minimem, na druhé straně já přiznávám mých 7.200,- alimentů ročně. A ono je sakra rozdíl mít 6tisíc měsíčně navíc a nemít... Legrační, což??? No a v neposlední řadě těch 72.000,-, co posíláme bejvalce, se POCHOPITELNĚ započítává do jejích příjmů, tam je to snad normální, ona ty peníze opravdu MÁ ve svém rozpočtu. Tudíž jsou to JEDNY peníze započítané 2x - a TO já nechápu.
Dokonce se mi na můj dotaz ohledně tohoto dostalo jízlivé odpovědi - neměla jste si najít rozvedeného chlapa... Tahle věta myslím hovoří za vše. Je něco shnilého ve státě českém...