vlastní zkušenost

Nedá mi to se nepřidat. Na vlastní kůži jsem víceletý gympl nezažila, protože v té době neexistovaly, ale zkušenost mám. Byla jsem jedničkářka, co doma na učení nesáhla. Nebylo proč. Takže ve druhé třídě rodiče usoudili, že mě umístí na jazykovou školu, abych nedopadla jako má sestra, která se na střední škole nedokázala nic sama naučit, protože na základce jí stačilo, co slyšela ve škole...Stalo se. Bez problémů jsem odchodila jazykovku a to podotýkám na jazyky moc talentu nemám, jsem spíš na matematiku. Známky jsem měla docela dobré - nikdy žádná trojka na vysvědčení...Příprava denně mě stála tak max. hodinu...Bez problémů jsem odchodila i gympl a to dokonce v jiné zemi a vysokou školu u nás...Na to vše mě jazykovka, kde se zdaleka nešlo do hloubky jen v jazycích, velmi dobře připravila. Ale druhá stránka bylo to "zkažené dětství". Opravdu bylo. Do školy jsem dojížděla přes půl Prahy, jako většina spolužáků, takže místo odpoledního programu s kamarády ze školy jsem chodila na gymnastiku ( kroužky se tolik jako dnes nepěstovaly)a ostatní kamarády jsem měla jen o víkendu na chalupě, protože Ti kolem v Praze, se kterými jsem chodila do první a druhé třídy na mě koukali skrz prsty jako na šprta, kterému normální škola není dost dobrá. Trápilo mě to dost a dodnes je mi to líto, i když vím, že nejvíc z mého vzdělání mi dala právě ta jazykovka. Myslím, že tohle by měl každý rodič vzít v úvahu, zda to za to stojí...