Re: gympl a my

Každý mluví o životních zkušenostech jaké má. Já jsem je bohužel měla špatné a domnívám se, že to bylo učitelským (nebo profesorským) sborem na konkrétním gymnázium. Profesoři mi tam připadali nepříjemní, zapšklí, většinou postarší (tím myslím tak kolem padesátky. Jejich odbornost hodnotit nemůžu, ale lidsky a zejména vztahem k dětem většina nic moc (to hodnotit můžu, absolvovali jsme společnou akci. Možná je to s tím, že na základce jsme zvyklí se s dětma moc "mazat", ale oni na té akci se svými studenty zkrátka vůbec nekomunikovali, takoví přísní a nabručení studení čumáci. Jako by je ty děti prostě nezajímaly, a v hodinách je podle slov bývalých žáčků taky nic víc nez správná odpověď nezajímala. To mi moc motivující a podnětné nepřipadá.

Pokud by gymnázium vypadalo tak, jak to někteří popisují, byla bych moc ráda, kdyby tam moje děti chodily, a jestli to opravdu někde je realita, pak je dobře, že jsou.

Poznámka o zkaženém dětství je možná trochu nadsazená, chtěla jsem tím jen vyjádřit, že nakonec to "vyhráli" ti, co se tam nedostali, každopádně byli osobně spokojenější, a v pohodě se na školu dostali po devítce, kdy už byli tak soběstační, že si mohli vybrat školu i s dojížděním.