Souhlasím

Nemám vlastní zkušenost, ale případ manželova dědečka. Je pravda, že je to starší pán (86 let), ale to snad není důležité. Vloni před vánoci 21.12. byl u urologa a ten mu předepsal nové léky, které mimo jiné také snižují krevní tlak. Podotýkám, že dědeček má tlak v pořádku a navíc bere i jiné léky, které již tlak snižují. Seznam všech užívaných léků lékaři ukázal. Lékař s poznámkou "snad to zvládneme" mu předal recept. Dědeček nic zlého netuše začal léky užívat. 23.12. ale zkolaboval a měl velké štěstí, že u něj byla na návštěvě jeho přítelkyně, která zavolala RZP. Jinak dědeček bydlí sám. RZP odmítla vzít i jeho přítelkyni. V nemocnici dědečka položili na vozík (to jejich pojízdné lehátko) a nechali ho samotného čekat v šeru chodby na příchod lékaře. Zde čekal více než 1/2 hodiny a měl strach, že spadne z vozíku - točila se mu hlava a byl zesláblý. A to s ním RZP jela s houkačkou! Pak mu natočili EKG a opět šoupli na chodbu. Asi za další 1/2 hodiny ho sanitář odvezl na oddělení.

Na celém příběhu mi vadí 2 věci:
1. Nezodpovědné a arogantní chování urologa, které hraničí s nedbalostí. Ta poznámka „snad to zvládneme“ mě vytáčí ještě teď. Měl totiž možnost předepsat mu jiné léky, které krevní tlak nesnižují.
2. Nezájem ošetřujícího personálu na pohotovosti v nemocnici. Jistě jiný přístup vyžaduje člověk, který je sám a jiný člověk s doprovodem.

Je mi jasné, že vše je jen o lidech a někdo další má skvělou zkušenost.