Re: O jistotách maloměšťáka

Diky, presne to same si myslim, i u zminky o "opilci" ci "fetakovi" me prvni napadlo ze to stejne tak muze byt ten aceton z choroby, jen jsem si nebyla jista, ze to je opravdu diabetes. Tak ted uz to vim.
Pripojuji se k tobe a k Monty.

Zebrakum davam jen nekdy a nekterym, ne vzdy vsem. (Stejne tak charitam atd.). Ale kdyz uz davam, tak proto, ze "sama chci" a kdyz nedam, tak nedam a tim to pro me konci. Podle me ma kazdy clovek pravo pozadat o pomoc a stejne tak ma kazdy pozadany pravo pomoc poskytnout nebo pdmitnout; ani jedna strana nema pravo k agresivite.
Na otazku "nemate par drobnych" jsem casto lhala "nemam" a nemela jsem z toho dobry pocit; ted rikam "mam, ale taky je potrebuju" (a pokud se pak stydim, tak jen za neduverivost, a ne navic i za lez).
Casto ssebou nosim svacinu; nekolikrat se mi stalo, ze ososba zebrajici s argumentem ze chce penize na jidlo svacinu odmitla a uz se se mnou dal nebavila. Naopak mnozi "pasivni" zebraci co jen sedi a pred sebou maji polozenou cepici, kdyz jsem jim nabidla jidlo, radi prijali. Kdyz mi zbyla od obeda kuze od kurete a sla jsem pak do mesta, vzala jsem ji zebrakovi co tam sedaval se psem - taky byl rad. Generalizace typu "udelal to jeden - vsichni jsou stejna pakaz" jsou opravdu ubohy alibismus.

Myslim, ze kvuli odlozeni prebytecneho obleceni nebo jidla k popelnicim nikomu ruce neupadnou.