Špatná zkušenost

Jak tak zjišťuji matně i mezi svými známými, bohužel je to tak, že konkrétně s bezdomovci, máme často špatné zkušenosti. A skutečně, dnes již můžu zcela popravdě říci, že se jim (pokud jsou ve skupince), raději vyhýbám. A nemyslím si, že bych si tím nějak omezovala svoje "soucítění", prostě se jich jen bojím. Nic mi nebrání v tom oblečení dávat čisté vedle popelnic a doufat, že se bude někomu hodit. To dělám ráda. Ani mi nevadí osamělí žebráci, ať vypadají jakkoliv. Ale jakmile jich vidím skupinku, beru to oklikou, nepřibližuju se k nim, dělám, že je nevidím.
A proč? Už na vás někdy agresivně vyjel bezdomovec nebo hned celá skupina? Přemýšleli jste někdy nad tím, jak z toho pokud možno bez úhony vycouvat? Já ano. A bohužel ne jednou. Proč? Prošla jsem kolem nic, nic jsem jim nedělala, nemluvila na ně, ale je vážně zaujala "ta mladá děvka s pěknejma kozama". A když se mě jeden pán zastal, zatímco ostatní na zastávce pomalu vyklízeli bojiště, málem ho zmlátili, naštěstí jela tramvaj a naskákali jsme na ní v tu chvíli všichni, co jsme na nástupišti stáli. Bohužel, tohle byla již moje druhá negativní zkušenost. Tak až někdy uvidíte mladou ženu jak obchází oklikou po druhém chodníku skupinku bezdomovců, možná to není pohrdáním, možná je to ze strachu.