vzpomínka

Jako zasloužilý vytopenec(2002) řeknu něco pro někoho rouhačského.
Vzpomínám na to skoro ráda. Jak jsme žili na ulici a děsně jsme si vycházeli vstříc, jak jsme odolávali pokušení předzásovit se hadrama a repelentama do roku 2500 až jsme odolali, jak jsme vytvářeli sdružení v zájmu našich povodňových lokalit.
Zkrátka a dobře, člověk tak nějak měl k druhému blízko i ve velkém městě.

Nepopírám, že bych při pohledu na domov pod vodou nekolabovala a taky přiznávám, že jsme vypili víc lihovin než kdykoliv před tím. Skutečnou kaňkou na kráse však bylo, že mi nějakej suchozemec tehdy čórnul mobil:)
Věděli jsme , že v tom, co nás potkalo jsme nevinně a že se z toho vyhrabeme.
Když to pominulo, setkávala jsem se s vědoucíma úsměvama,že jsme se na tom , my vytopení"zahojili" , to mě ponoukalo tasit zbraň(kdybych měla), mmch i proto, že u nás odplavaly především malý a dost blbě pojištěný živnosti, který si přišly akorát na ten hadr.:)