Re: Souhlasím - ale co je ještě pomoc a co už otročina?

Souhlasím s pomáháním doma, jenže mám někdy pocit, že se těžko hledá míra. Jasně, ve čtrnácti by děcka měly mít plný podíl na chodu domácnosti. Ale co pětileté? Co prvňáčci? U nás zatím funguje, že vlastně nejsou stanovené povinnosti, prostě máma řekne, co se teď udělá a jde se. Nebo máma neřekne a mládě jde samo. Mám ale doma zářný příklad toho, kdy dítě bylo převychováno na malého dospělého. Moje mladší sestra byla macechou zhruba pět let tak cepovaná, že v deseti uměla kromě mandlování všechno. A kromě školy (měla samé jedničky, musím macešce nechat, že jí vedla dobře) se dokázala postarat o tříleté nevlastní sourozence i týden, nebo dva, když máma byla pryč a táta měl odpolední směny. Jenže v těch desti z ní byla přepracovaná, unavená, smutná holčička. Nakonec skončila u nás a já ji v podstatě učím, jak být bezstarostnou patnáctkou. Macecha pro ni chtěla jen dobré, opravdu, ale nedokázala najít správnou míru. Holka má teda v podvědomí zafixované, že doma se maká, ale v podstatě neví, co by ještě mohla dělat jinýho...