Re: Souhlasím - ale co je ještě pomoc a co už otročina?

Brala bych to, kdyby to byla nutnost. Jenže ona dělala v těch desti mámu dvěma dětem, vstávala k nim v noci, vařila, prala, pekla a to všechno proto, že jejich máma si budovala kariéru. A ještě se dovídala, že dvojčatům ty trička vyžehlila blbě, dort měl moc sladkou náplň... Já v té době studovala, domů jsem skoro nejezdila a co se s mou malou beruškou děje jsem zjistila až ve chvíli, kdy se skutečně zhroutila z přepracování. Do té doby jsem s ní komunikovala hlavně dopisama a z těch to poznat nebylo. Já si naopak říkala, že je fajn, že macecha ji vede k domácnosti, že nepadne do vody, jako já, když nám máma umřela. A nejhorší bylo, že si pak, chudina malá, ještě vyčítala, že leží v nemocnici a macecha nemá postaráno o děcka. Ty děcka jsou fajn, za nic nemůžou, ségru milujou, ale co ta baba udělala, to jí nikdy neodpustím.