Výborný článek

Ahoj,
článek je krásný, moc jsem se pobavila. To znám. U nás je „bojovnicí“ dcera.Vzpomněla jsem si na jednu příhodu:
Byly jsme s Annou , tehdy třináctiletou, v sobotu dopoledne v Tesku na Národní. Mraky lidí. Byla tam akce: dvě pizzy za cenu jedné. Tak jsme si vybraly, jednu šunkovou, druhou žampiónovou, a šly zaplatit. Všimla jsem si, že nám pokladní markuje každou pizzu zvlášť, za plnou cenu.

Já (nesměle): „Ale tu jsou pizzy v akci dvě za cenu jedné,“
Pokladní: „To by ale musely být obě stejné“.
Já (nesměle): „Ale to tam napsáno nebylo“.
Pokladní (arogantně): „Asi jste to přehlídla.“
Já (tiše): “Asi jo. Tak to nechte...“
Anna: „To ne. Já dojdu pizzy vyměnit na stejné“.
Pokladní: „Ale já už jsem je namarkovala.“
Já(tiše): “Tak to nechte...“
Anna (ke mně): „Ale mami...“ (k pokladní): „No tak to vymažte.“
Pokladní (naštvaně): „To bych musela zavolat vedoucí.“
Já(tiše): “Tak to nechte...“
Anna (ke mně): „Ale mami...“ (k pokladní ) “Tak teda někoho zavolejte!“

Pokladní vztekle zavolala vedoucí, která vymazala položky. Za námi se utvořila dlouhatánská fronta. Mezitím Anna beze spěchu s úsměvem přinesla dvě stejné pizzy za cenu jedné. Zaplatily jsme a já měla radost, nejen z toho, že jsem ušetřila, ale hlavně z toho, že mám holčičku, co se neztratí.
J.