Re: k čemu se hodí dril

Nejde o to, že píše tiskacím, ať si píše jak chce – na tradicích nelpím, ale píše originální formou tiskacího (jen lehce postoupil od původní dovednosti se kterou do školy vstupoval), pročež to pak kolikrát sám po sobě nepřečte, natož někdo jiný. Asi se shodneme, že písmo je prostředkem dorozumívání, takže bude-li si psát nadále po svém, nebude jeho písmo sloužit, čemu má. To, že tak píše, je přímým důsledkem jinak jistě chvályhodného svobodomyslného přístupu jeho školy a učitelky: má svoje myšlenky a vyjadřuje je? Výborně, nebudeme se zatěžovat formou přeci… navíc je třeba naučit nějak psát i děti, které to ještě ze školky neumí, tento chlapec ať zatím lepí výstřižky k projektu iks… Chlapec je bystrý, vždy všechno ví, umí a chápe, jistě v tom duchu je i obsah jeho písemnosti, byť není k přečtení. Drilem psaní se nikdo netrápí, proč taky, vždyť v dospělosti bude psát jen na klávesnici (ovládá již nyní patrně rychleji, než rukou), ovšem má to háček toho studia mezi tím, kdy je přeci jen standardní písemný projev vyžadován a očekáván jako samozřejmost.
Gramatiku ovládá tuším tak na 3 - 4 ve známkovací škole, což ve čtvrté třídě je dosti slabé, ovšem díky slovnímu hodnocení a nečitelnosti žije v představě, že je výborný, jako vždy ve všem. Jsem ráda, že synek je sebevědomý, ale bojím se, že narazí, a bude mít potíže na druhém stupni a SŠ… mým upozorněním nevěnuje pozornost, neb jak jistě víš, Jeno, pro takto malé dítě je učitel autoritou stran školních věcí větší, než rodiče.
Matematika – pokud by byl seznámen s obvyklými postupy a naučen, že má používat osvědčené, měl by patrně i správné výsledky, neb je toho mocen. Není ovšem mocen vymyslet správně složitější vzorec, neb geniální přeci jen není. Taky plave v jednotkách, což opět nestačí jen pochopit, ale cvičením si zapamatovat a zautomatizovat. Rozhodně si myslím, že je horší použít špatný postup, než se rozejít s výsledkem početní chybou (kterou bez drilu mmch je též snadné udělat). Je chválen (v alt.škole) za odvahu, s jakou se pouští do vlastních řešení, ale již zde někdo poukazoval na skutečnost, že v reálném životě nestačí mít snahu, odvahu a být originální, navrhnout řešení, ale je nutné, aby věc byla dokončena a funkční. Umělecké dílo potěšlivé či provokující, stavba stojící, stroj pracující, jídlo stravitelné.
Znovu opakuji, že za alternativní postupy jsem vděčná, svým dětem je přeju a přinášejí mnoho dobrého, ale má to i své mouchy. Úplné odmítání drilu a pamětního učení (ostatně paměť je také třeba trénovat, byť naučené se z 80% nepoužíváno zase zapomene – Jeno, tvé vzdělání jistě mi dá za pravdu?) ve výsledku děti poškozuje a znevýhodňuje v dalším studiu. Nemyslím jen přijímačky.