Děti to někdy vidí líp jam dospělí

Díky za krásný rozhovor. Je to fakt dojemné, a krásné. Některé děti přemýšlí hodně "čistě". My velcí to už často nějak nedovedem, a jestli jo, tak to nedokážem říct. Hned mi to připomnělo příběh o malém klukovi, který byl rodiči vyzván, aby se rozhodl, jestli daruje krev pro operaci svého nemocného bratra. Klučina si vyžádal den na rozmyšlenou. Potom řekl, že ano, že krev daruje. Když už bylo po odběru, zeptal se, kdy začne umírat - celou dobu si myslel, že je to život za život...
Když čtu příspěvky pod článkem, jsou zajímavé nejen pro rodiče, i religionista by tu našel studijní materiál :-). Vzhledem k tomu, že v naší rodině jeden rodič věří v nebe a druhý v znovuzrození, i naše vysvětlování dětem ohledně smrti bylo docela složité. Myslím pro nás, já se to snažil říkat co nejjednodušší ( a to je hodně těžké :-).
Nicméně, tenhle článek mne taky přiměl k úvahze o tom, jak moc se moje víra v přirozenost a samozřejmost smrti tohoto těla a smysluplnost mojí další cesty promítá do toho, co dělám a jak myslím. Ony děti moc neposlouchají co říkáme, ale zato se koukají co děláme.
Rád bych k této debatě přidal ještě jednu možnost jak mluvit o tom, co bude po smrti: totiž že je to tajemství. Jednak je to pravda, my to totiž nevíme, tedy ne z vlastní zkušenosti, jednak to tajemství jednou všichni odhalíme, a je myslím na nás, jaké to odhalení bude. Takže je docela dobře, že to děti zajímá...