Taky názor

Nikdo z těch, kdo kritizují popisovanou dvojici za to, že do hostitelů "rýpali", nevzal v úvahu, že to hostitelka vlastně začala tím, že před přáteli svého manžela mírně shodila (ty jsi býval borec - ale to už je dávno). To vám připadá normální? Bohužel takových manželek (ovšem i manželů), co partnera před druhými zesměšňují, je dost.
Pokud spolu prožili mládí, namlouvání a tak, dobře se navzájem znají, bylo by spíš divné, kdyby takovou narážku hosté přešli mlčením. Případně kdyby se k hostitelce přidali a začali se snad jejímu manželovi posmívat taky.
Autorka také jistě neměla na mysli, že držení za ruku nebo večeře vyřeší jakékoli problémy v jakémkoli manželství. Autorka znala Ilonku a prostě odpovídala na otázku "Tak co by ještě chtěla?"...
Pepa určitě nebyl špatný manžel a na vztahu mu záleželo - vždyť se snažil manželce splnit přání, i když se mu nezdálo nezbytně nutné. Jen prostě nevyjadřoval lásku způsobem, kterému by jeho žena rozuměla, nebo spíše tak, aby se cítila milovaná.
A protože je hosté jako blízcí přátelé ZNALI, mohli NAVRHNOUT něco, o čem věděli, že to Iloně udělá radost (a domnívám se, že pokud se Ilona bude cítit Pepou milovaná, na oplátku udělá, co mu bude na očích vidět).
I pozvání na večeři nebo společná procházka by se mohly stát ve vztahu povinností - nejde o konkrétní radu, jak napravit vztah, ale o to, aby spolu lidé i po letech manželství dělali něco společně, co je bude bavit. Aby vedle sebe jen nepřežívali v zajetých kolejích domácích prací atd.
Článek je napsaný s nadsázkou, já bych ho zařadila jako "fejeton", formu, která je autorce dost blízká. Autorka jistě nechtěla nabízet levnou univerzální radu - spíš malý vhled do jednoho života, kde se cosi vytratilo a přitom nebylo tak těžké to zase najít. Možná to pohoršilo ty, které zde hledají odborné články o rodině a dětech a nepochopili(y), že tohle odborný článek být neměl.