Pohledem zdravotníka,pacienta i rodičky

Nemohu jinak,než souhlasit téměř se vším výše napsaným a nemohu jinak,než přidat také svůj pohled na věc.
Mám bohaté zkušenosti jako pacient,rodička i zdravotník.Jako pacient a rodička mám zážitky jak pěkné,tak ty nehezké.Jako zdravotník mám praxi z ambulantní i nemocniční péče,dokonce jsem měla to štěstí účastnit se rozjezdu úplně nového oddělení s nadšeným kolektivem.Snažili jsme se od počátku uplatňovat empatickou komunikaci s nemocnými a plně respektovat každou osobnost pacienta.Můžu říct,že mnohdy jsem si připadala jako mimozemšťan,narážela jsem na užaslé reakce pacientů,zvyklých na "klasický" přístup zdravotníků,dostávala jsem se ale také do četných konfliktů s kolegy-zdravotníky z jiných pracovišť,se kterými jsme chtě-nechtě museli spolupracovat.Dokonce jsem se doslechla,že pacienty "rozmazlujeme" a kdo s nimi pak má vydržet!Nemyslím si,že repektováním něčí osobnosti dotyčného rozmazluju.
Mám jedno obrovské přání.Aby se všichni,kdo pracují s lidmi,nemocnými,maminkami v těhotenství i u porodu,dětmi,chovali tak,jak by chtěli,aby se v takové situaci chovali ostatní k nim.Někdy opravdu zuřím až k nepříčetnosti a stydím se,co moji kolegové a kolegyně dokáží předvést.Vždyť to stojí tak málo,chovat se slušně,vstřícně a odměnou je tolik,pacient v psychické pohodě vám důvěřuje a lépe spolupracuje!Asi vypadám jako nadšený euforický blázen,ale i já za svou práci beru výplatu (o její výši by se dalo diskutovat,ale to je jiná kapitola) a mám svoje strasti a bývám unavená.
Proto,nedejte se,klidně buďte "problematičtí pacienti",je to vaše právo,jste člověk,klidně si řekněte,co se vám líbí a nelíbí,nikdo nemá právo vás ponižovat a nerespektovat,ani pokud jde o takovou "maličkost",jako je strach z injekcí(je to váš strach a vy ho prostě máte).

Omlouvám se za sloh,gramatiku i délku příspěvku,nejsem spisovatel,jen mě prostě nadzdvihne ze židle,když čtu,jak se dokáže chovat člověk k člověku.