Slušnost je přeci v něčem jiném

Si nemohu pomoct, ale SLUŠNOST chápu trochu v jiným dimenzích než to, zda pozdravím ráno cizího člověka v obchodě (v šatně MŠ, na zastávce..) nebo ne. (Mimochodem, ranní pozdrav dvou cizích lidí nechápu jako povinnost, na rozdíl od autorky, a trochu mi vadí tón (skoro bych řekla, že "neslušný"), kterým si ho v článku vymáhá.)

Slušnost je o respektu.

Vadí mi třeba, když lidé vedou posměšné řeči o jiných z důvodů nějaké odlišnosti. (Příklad z poslední doby jsou uštěpačné poznámky lidí, kteří nejsou věřící, na svatby v kostelech, jsou-li pozváni.) Vadí mi, když někdo nerespektuje moje práva.

Ale to, že mi cizí člověk nepopřeje dobrého dne, když na sebe ráno natrefíme, tak za to se na nikoho skutečně nezlobím. To totiž chápu jako dobrou vůli každého, nikoli jako povinnost, a pokud ji někdo nemá - respektuju to.