Re: Nejen ustrašené matky!

tak ja mam pocit, ze ja jsem u nas take vic v pohode a deti nechavam si vse vyzkouset. Nemam s tim jediny problem. A souhlasim take s tim, ze nejhorsi nasledky jsou prave kdyz u toho nejak jsme. Dcerka si vylomila zub doma, normalne sla, narazila do futra a bylo to.

S detmi jsme byla v sobotu odpoledne na hriste, kde petilety syn vetsinu doby visel hlavnou dolu, lezl po strese domecku, houpal se apod. A cestou zpatky, aby se neloudal, jsme ho vzala za ruku. Po par metrech narazil do sloupu a to tak, ze si rozsekl celo a museli jsme na pohotovost. Proste jak mne vzal za ruku, prestal si davat pozor, dival se na stranu a s tim sloupem se proste celne stretl.

S dvouletou dcerou chodim na gymnastiku, kde si deti muzou volne hrat na kladine, hrazde apod. Chvilku jsme nedavala pozor a najednou jsem zjistila, ze dcerka upne v pohode jde po kladine (10cm na sirku). Tak jsem k ni prisla a jakmile jsem u ni stala, tak spadla ( byla to jen takova ta nizka, 40 cm nad zemi). Stejnou zkusenost mam i s hrazdou, kdyz na ni jde sama, tak sama naskoci, pohoupe se...ale kdyz jsem u ni, jde ji to hur.
Deti se opravdu na sebe davaji velky pozor, kdyz jsou samy, podle mne tam jeste funguje nejaky prirozeny instinkt.