Má zkušenost

je obdobná jako Tvých kolegů...Nadacím jsem dávávala... Pak přišla nová kolegyně, která má 10 let velmi těžce nemocného syna a vyprávěla... Deset let zpátky potřebovala peníze na určitý zákrok pro syna, kterému tady dali 2 měsíce života a neuměli mu pomoci. Šla po nadacích a všichni, včetně těch velmi známých a transparentních, jí poslali někam. Peníze - několik milionů sehnala přes svou soukromou sbírku díky médiím. Pak v cizině syna odmítli operovat a peníze jí jednu chvíli jako "přebývaly". V tu chvíli si na ní nejedna nadace vzpomněla a předháněla se v tom, jak je ulovit...Takže já bych nikdy nikomu nic neadresného nedala - ty dáš, když můžeš, ale když potřebuješ není to pro Tebe.
A ze své zkušenosti. Teď marodí moje dcera. V nemocnicích trávíme poslední měsíce nemálo času. Po prvním pobytu tam jsem zjistila, že třeba v herně je kuchyňka, ale není v ní žádné nádobíčko. Dobře, nejsou peníze. Tak jsme šli a novou sadu nádobíčka a jěště pár hraček jsme dali při další kontrole personálu s označením, kam chceme, aby to přišlo. Moc děkovali, pomalu se slzami v očích... Za 14 dní jsme se na oddělení ocitly s dcerou znovu a myslíte, že tam nádobíčko je? - Není... A můžu se jen dohadovat, jestli skončilo na jiném oddělení nebo pod stromečkem někoho z příbuzných personálu - chyba, bylo nové a zabalené. Dám ještě někdy něco někam? - nedám... To bych byla blázen, ne? Ale také jsem 15 let dávala ... ale už opravdu nebudu nikdy a ani jedinou korunu.