Díky za tuto diskuzi...

Milé maminky!
Četla jsem pozorně tuto diskuzi a musím konstatovat, že je mi nesmírně líto, že něco takového neexistovalo před 18ti lety. Sama jsem nezažila dobrou výchovu (maminka zemřela, taťka byl často mimo - nikdy mě netloukli, ale o to víc mě řezali starší bratři). Mé první dítě (syn) se mi narodilo ve 20ti letech. Od počátku jsem ho milovala, ale lásku jsem mu neuměla vyjádřit. Nebyl jako ostatní děti, vždycky byl kapánek nepřizpůsobivější a neposlušnější než jeho vrstevníci, ale dnes vím, že to nebylo nezvladatelné. Nevěděla jsem jak ho vychovávat. Navíc jsem na něho zůstala sama. Chtěla jsem to dělat dobře a místo toho jsem ho drezúrovala a trestala taky od batolecího věku. Hledala jsem pomoc i u psychologů, chtěla jsem radu, jak na něj. Ale ať jsem se obrátila kam jsem chtěla, nikdo mi nevěřil, co s ním mám za problémy (na lidi působil miloučce). V jeho sedmi letech jsem se vdala a odstěhovali jsme se za manželem. Podotýkám, že oba dva se milovali. Potíž byla, že jsme každý vychovávali jinak. Já chtěla důslednost a manžel byl až příliš tolerantní. A korunu všemu nasadila tchyně, která bydlí s námi a neustále omlouvala synovo veškeré špatné chování (když píšu špatné, myslím opravdu špatné - jako třeba i krádeže, rozbíjení věcí, lhaní atd. a dokonce syna štvala proti mě. Celá léta všichni trpíme v narušeném vztahu a dodnes nevím, kudy z toho ven. Psychologů jsme prošli pěknou řádku a nikdo nevěřil a nepomohl. Jeden nás dokonce po pěti minutách doslova vyhodil z ordinace. Dnes je synovi 18 a když je doma, většinou jsou u nás hádky a křik. Je pravda, že děti jsou zrcadlem dospělých, ale ještě si k tomu přidají. Vystupňují, to co vidí od rodičů. Zůstává až rozum stát nad tím, co dokáže ze syna vypadnout za věty i chování.
Na druhou stranu další dvě děti (dcera 10 a syn 6) jsem od mala zahrnovala láskou. Obzvlášť nejmladší jí potřeboval hodně a bylo to někdy také hodně vyčerpávající. Vyjímečně jsem je třepla přes prstíky, když bylo něčeho příliš. Děti mi důvěřují, vědí, že je miluju a máme prima vztah.
Částečně takto reaguji na příspěvek MarkétyP, která psala, že jsou i rodiče, kterým chyběl dobrý vzor nebo informace a přesto nemusí být nezpůsobilí k výchově. I když mě možná některé z vás odsoudí, přesto vím, že miluju všechny tři děti stejně a že jsem jim všem vždycky chtěla dát do života to nejlepší. Jen jsem před lety nevěděla jak na to a teď "sklízíme so jsme zaseli".