Re: ...A jinak

já jsem zase nepochopila proč jednu vrazit dítěti.Mimochodem,asi nyní trošku odbočím,ale zrovna nedávno dcera přišla ze školky s tím,že když šli po obědě spát,nějaký chlapeček který má postel vedle ní jí nechtěl nechat spát,tahal jí peřinu,tahal jí za vlasy,strkal do ní apod.Učitelka ho okřikla,ale dceři řekla že nemá být užalovaná.Což mne tedy docela zarazilo-takže moje dítě(a nyní to nemyslím jen pokud jde o mé dítě,ale všeobecně)si má nechat líbit když mu někdo ubližuje a nemá žalovat?V této souivislosti jsem se zamýšlela nad tím,zda též tímto způsobem nevzniká šikana,s níž se později nejen ve škole děti setkávají.Ano,nežaluj-bez ohledu na to,co ti kdo provede.Je jedno,jestli po tobě spolužák chce tvé svačiny,je jedno,jestli jsi musel na záchodě plivat na žárovku nebo štěkat,je jedno jestli píšeš za spolužáka domácí úkoly.Vyřeš si to a nežaluj.Proč se tolik dětí bojí,třeba v případě šikany,někomu svěřit?Těch důvodů je samozřejmě více,ale já vidím jako jeden z hlavních tento.Pro mě je žalující dítě dítě hledající pomoc,a pokud ho odbydu,dávám mu najevo,že o tu pomoc žádat nemá,protože mu stejně nikdo nepomůže.Já učím dceru,aby se mi svěřovala se vším co ji trápí,už z důvodu její bezpečnosti.Nechci se jednou dočkat toho,že nebudu vědět(nyní pouze hypoteticky),že ji třeba obtěžoval nějaký cizí muž když šla ze školy a lákal ji např.na zmrzlinu.Ale proč píšu o té šikaně.Právě v souvislosti s používanými tělesnými tresty,čímž ovšem nemám na mysli,že plácnutí dítěte považuji za šikanu nebo že každé dítě které matka plácne bude v budoucnu týrat spolužáky,to určitě ne.Jen srovnávám,co někomu tedy připadá omluvitelné a co ne-dobře,tak proč některý matkám připadá přirozené použít tělesnou sílu ,nebo tělesný trest na dítě?Proč těm samým matkám připadá špatné,pokud by měl tělesný trest použít někdo na ně?A vadí některým matkám,že mají doma agresora,který mlátí jiné děti?Nebo jim to nevadí a považují to za správné?Jakým právem mohu plácnout své dítě-právem silnějšího?Pak spolužákovi taky mohu rozbít držku právem silnějšího,ne?Mimochodem,nyní když to píšu,vzpomínám si,jak jsem šla v páté třídě se spolužačkou odpoledne ze školy a kousek před námi šel spolužák ze třídy.Najednou se sehnul a naprosto bez důvodu po nás začal házet kameny.Ne nějaké několika centimetrové kamínky,ale kameny,šutry.Neříkám že byly nějak obrovské,(mohly být jak půlka housky)ale to není podstatné.Podstatné je to,že to vůbec dělal.Trefil mne,nyní již nevím úplně přesně,někam k oku,do spánkové oblasti,a já pak několik dnů špatně viděla na oko.A pamatuji si,že učitelka to tenkrát odbyla jako nějakou úplně bezvýznamnou věc.A zajímalo by mne,jak matky,které plácají své kojence,budou reagovat na děti o rok ,dva ,tři později,v období vzdoru.Myslíte si,že bude stačit dítě třepnout aby poslechlo?