Re: Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu...

Rada je to hezká, ale tyhle rituály fakt nefungujou na všechny děti a ačkoliv nikomu nechci upírat zásluhy, tak si myslím, že tohle není ani tak tvá zásluha, ale prostě máš děti, které mají k lepšímu spaní větší dispozice, než třeba děti autorčiny. Sama mám už dnes 2 děti, které teď ve svém věku už dávno spí a když ne, tak už mě nebudí, ale autorka v podstatě popisuje moje děti, když byly malé, takže přesně vím, o čem mluví a doteď to mám v živé paměti a jsem strašně ráda, že už konečně můžu spát, protože nedostatek spánku, pak celý den chtíc, nechtíc ovlivní. Věř mi, že jsem vyzkoušela kdysi taky všechny zaručené rady pro to, aby děti spaly a stejně jsme toho moc nenaspaly, ani já, ani děti. V nejhorším období, kdy byla první dcera 2letá a syn malý, až tak do jeho 1ho roku, jsme měli noci, kdy jsme spali maximálně 3 hodiny a ještě ne ani v kuse, ale trhaně. U mě se osvědčilo to, že jsem to prostě přestala úplně řešit (už nebyla síla) a začala jsem fungovat jako robot. V podstatě se u mě vyvinul instinkt, že kdykoli děti souběžně usnuly (což bylo velmi málo často), tak jsem okamžitě upadla do kómatu a kdykoli bylo potřeba, tak jsem byla okamžitě na nohou, udělala co bylo třeba a zase upadla do kómatu a společně s mojí kamarádkou, která měla stejné nespavce, jsme se těšili, až jednou lehneme věčným spánkem. To byla naše jediná jistota, že jednou se fakt vyspíme. (Upozorňuji, že toto je míněno v nadsázce, ale v tý době se mi tahle vize docela líbila, aniž bych měla nějaké úmysly tento spánek uměle přiblížit . Nicméně, časem se to zlepšovalo a děti jak rostly, tak i oni si rádi "polebedili" a i když pak už třeba byly vzhůru, tak se naučili (je to dáno pak i věkem), některé noční potřeby obstarat sami. Takže ne,že by z nich teď byly extra spavci, ale už prostě vyrostli a když nemůžou v noci spát, tak si třeba přečtou knížku, nebo si sami dojdou na WC a napijou se apod. Já si to sama pamatuju z dětství, že jsem prostě často v noci nespala a holt se to přeneslo i na ty moje děti. Teprve teď jako dospělá mám větší potřebu spánku. Taky jsem měla kamarádku, která mi dávala zaručené rady a oceňovala své spavé dítě a hlavní zásluhu na tom, přikládala sobě, jako že ona postupuje nějak lépe,než my ostatní s nespavcema a co čert nechtěl, 2hé její dítě nespalo, ať se snažila sebevíc a zaručené rady taktéž selhávali, dokonce se mi šla omluvit za to, že vůbec kdy trousila své radivé průpovídky , ale to je v pohodě, protože do té doby, než to zažijete v reálu, to prostě nepochopíte a rady jsou určitě myšleny dobře. Autorce bych poradila pouze nedrásat se tím, když rady ostatních nefungují a mé osvědčené heslo je "prostě přežít" a ono se to opravdu časem zlepší a zase se vyspíte a už na to budete jen vzpomínat . I tak ty děti za to stojí. Tak pevné nervy.