Re: JAk to vidí učitelka

Moje kamarádka je učitelkou v MŠ, já mám osobní (dětskou) zkušenost s MŠ, vedu u nás v obci Klub maminek a pomáhám s Cvičením pro rodiče s dětmi a tak bych chtěla říct, že pro mě je ideální učitelka člověk, který má svou práci rád, dělá ji s potěšením a úsměvem. Akceptuji učitele jako člověka se svými osobními problémy a obdivuju za jejich trpělivost a obětavost. Učitelka by měla s dětmi pracovat a rozvíjet jejich dovednosti, akceptovat rozdílné povahy a potřeby dětí a hodně jim naslouchat. Já vím, že je to těžké, ale člověk, který nemá rád svou práci by ji neměl vůbec dělat a to platí ve všem. Dítě by mělo učitelku mít rádo, nesmí se jí bát a zároveň ji musí poslouchat, musí v něm vzbuzovat přirozenou autoritu! Nemyslím, že by učitelky měly děti vychovávat, od toho jsou tu opravdu rodiče, dokonce i chování v kolektivu by měly vychovávat rodiče (přece s dítětem i mimo školku chodím na hřiště nebo nějaké aktivity a pokud ne, tak ještě před nástupem do školky je to snad samozřejmé). Učitel v MŠ by je měl jen dál rozvíjet v čase, kdy je má na starost, měl by jim zajistit klidné prostředí, které se přizpůsobí jednotlivým potřebám dítěte. Vůbec si nemyslím, že to mají učitelky lehké a souhlasím s tím, že nejhorší je na tom všem přístup rodičů!

Jitka to napsala moc pěkně...

Miko, já bych tolik bezhlavě nekritizovala mladé rodiče, ano, brojím sama za sebe Mě je 25let, školka se u nás teprve staví a naše malá by ji měla "dostat" takřka ke svým 3.narozeninám. Přestože naše malá sotva přeskočila druhý rok, učí se především příkladem rodičů a svého blízkého okolí a když se jí zeptám např. jestli chce, abych jí pomohla něco postavit nebo se obléct apod. řekne mi "ne, děkuji nechci"... To snad hovoří za vše... Je ve složitém věku a někdy je to s ní těžké, máme období vzdorování, vzteku, je složitá osobnost, citlivá, ale velice temperamentí. Já ji akceptuji takovou jaká je a pomáhám jí najít tu správnou cestu a to stejné očekávám i od učitelky v MŠ. Vedu ji ke slušnému chování a ona se (většinou) slušně opravdu chová. Hodně si také myslím, že je chování dětí na veřejnosti, ve školce nebo ve škole, o tom, jakou volnost a náplň volného času mají děti doma. Ona už v tomto věku moc dobře ví, že doma se toho může mnohem víc než venku a tak se doma prostě hodně řádí a občas je tu "binec jak v tanku", ale jakmile přicházíme na úřady, do cvičení, do klubu maminek, do plavání, do obchodu, na hřiště.... je to zlaté dítě... A proč vlastně z mojí strany tento přístup? Naše máma nás vychovávala stejně, tekže vím, jaké to má následky Už se mi stalo i to, že se mě instruktorka plavání ptala, jestli jsem jí taky někdy dala na zadek, že se jí zdá hodná a tak si myslela, že snad nikdy, moje odpověď, že ji "mlátím furt" ji doslova šokovala :D Já ji samozřejmě nijak zvlášť nebiju, ale občas dostane pořádně na zadek tak jako každé dítko, protože je to rychlé, jednoduché a účinné řešení u těchto malých dětí. Je to (vy)chytralá holka, takže vysvětluju jak se dá, ale někdy to jinak nejde.

Doufám, že až ji budu předávat paní učitelce do školky, tak ji budu předávat jako (přiměřeně svému věku) samostatné, slušně vychované dítě, které má ale ovšem svou hlavu a tak budu očekávat od paní učitelky pevnou ruku a zároveň toleranci a pochopení k jejím nedostatkům. Snad si padneme do oka a tak bude náš vztah rodič-učitelka v pořádku.