Re: Obdiv

Snad by dětem pomohlo chodit si s nimi hrát do některého zařízení (domova), ale musí se vědět, že děti jsou tam velmi milé, ale neváží se na nikoho. Jejich ochota je jakási anonymní. Jsou zvyklí na péči, která se poskytuje hromadně a nemají tam SVÉHO člověka, který by se věnoval výhradně jim (nebo pár stejným dětem jako u rodičů) a proto se usmějí nesmírně mile a jdou su hrát jinam - pokud jim ochotou nezabráníš odejít.
Když jsem četl beletrii, našel jsem dva takové příklady, jak to vypadá po odrostění v dospělém věku:
1) Rozina Sebranec (od Z. Wintra) : Rozina, miláček kláštera, kde byla jako nalezenc (sebranec) vychovaná, sedávala opatovi na kolenách, každý jí vyhověl, ale nikdo jí nebyl otcem jako by to bylo doma, se po opuštění kláštera spustila s mnoha muži - byla to náhrada za blízký cit k osobě muže, chybějícího otce, ale bez slušných zábran.
2) Fr.Villon, vychovaný v klášteře (opat byl myslím strýc), když začal chodit jako dospělý mimo klášter, padl do náruče prvé ženě, která ho zlákala a zneužila, neměl zkušenost s matkou, ani sestrou, která by mu byla blízká (i objetím), ale nezneužila by ho.
Na těchto příkladech je vidět, že dítě potřebuje někoho SVÉHO, ale i tak návštěvy v domově nemusejí být bez užitku.