Ať žije soudruh Jakeš!

Skoro dvacet let po šmirglpapírové revoluci a tolik lidí ještě stále žije v iluzi, že je všechno všech. Je zajímavé, jak jsme si tu tržní ekonomiku přizpůsobili k obrazu svému. Výdobytky kapitalismu chce prakticky každý, neustále se tu fňuká nad výší tuzemských platů ve srovnání se světem, ale ten socík v nás pořád je. Heslo dne - za socialistickou práci/přístup kapitalistický plat/požitky! :o)
HOTEL má nějakého majitele. Hotel je objekt jako třeba váš dům. Smí k vám na zahradu každý, kdo jde kolem, nebo jen ten, o kom vy sami rozhodnete, že ho tam vpustíte? Můžu si k vám do kuchyně přijít namazat chleba vaším nožem? Chleba a máslo mám vlastní, no tak bóže, z nože přece neubude...

A když už tu byla zmíněn termín baby-friendly. Já osobně nesnáším dětský řev, do restaurace, která je označená baby-friendly bych nešla ani s dítětem, natož pak sama. Když byl můj syn malý (a to neřval), rozhodně jsem ho netahala nikam, kde by mohl někomu vadit nebo překážet. Ovšem většina matek se z nějakého pro mne nepochopitelného důvodu domnívá, že jejich zlatíčka vidí každý kolem nich stejnou optikou jako ony samy a musí z nich být - promiňte mi ten výraz - posraný až za ušima. Nedávno jsem v autobuse vyslechla moc pěknou debatu matek s kočárky; na plošině jely hned tři, řidič je správně vůbec neměl vzít do vozu, ale asi se nechtěl s čarodějnicemi půl hodiny hádat o jejich "právech". Maminky se rozhořčovaly nad tím, jak jsou lidé zlí a oškliví, když jejich drobeček pláče (rozumějte vříská, jako když ho na nože berou), že se nad tím pozastavují a že jim to - jen si to představte! - dokonce VADÍ. Vsadím se, že kdybych si k nim domů přišla na plné pecky pustit třeba Rammsteiny nebo System of the Down, vadilo by jim to naprosto stejně, ne-li víc. Ale na veřejném prostranství/ve veřejném dopravním prostředku/v restauraci apod. se na ohleduplnost nehraje. Zvláštní je, že povídaví důchodci tamtéž vadí. Vřískající dítě vadit nesmí, protože komu by to náhodou vadilo, ten je Herodes...