Setkání s nenávistí

Kamarádka musela odejít dříve a můj 3letý syn chtěl ještě jít na malou tramvajku. Jelikož jsme nikam nespěchali, tak jsem mu vyhověla a šli jsme. Samozřejmě, že chtěl řídit tramvajku a být u volantu, jako většina kluků a holek. Jen pro upřesnění - pro ty co neznají: tramvajka má tři vagónky a volanty jsou jen v prvním vagónku, a to na každé straně jeden a jak jinak - je u nich vždy narváno. Tramvajka jede 3 kola a celá jízda trvá cca 3 minuty. Rychle jsem zkoukla situaci v tramvajce, u předního volantu stál chlapeček a u zadního volantu také, ale ten stále odcházel od volantu a zase přicházel, sice mi hlavou blesklo, že dám syna do dalšího vagónku bez volantu, ale pak jsem si říkala, třeba to bude dobré a dala ho do předního vagónku, samozřejmě s připomínkou, ať si nestrká, že volant je všech.

Tramvajka se rozjela a já se na okamžik zadívala na druhé dítko do kočárku a trošku začala houpat, protože to vydalo, že mimčo bude spinkat. Tudíž jsem cca půl minuty nesledovala situaci v tramvajce. To už vedle mě stále paní se slovy: "čí je ten kluk, co se pere u volantu, to ho tam nemůže nechat (myšleno tím její dítko)". Sice mě polilo horko a nejraději bych byla někde úplně jinde, ale přiznala jsem, že je to moje dítko, které se tam přetahuje o volant. Načež paní se do mě pustila, ať s tím koukám něco dělat, ať mu něco řeknu, že to není možné atd. atd. Byla tam ještě s kamarádkou, která ji v tom mohutně podporovala. Takže jsem se snažila rychle zabrzdit kočárek, s tím, že jsem si pro sebe říkala, že jakmile sem tramvajka dojede, syna z ní vytáhnu ven. Než jsem kočár zabrzdila, tak paní byla rychlejší a své dítko už z tramvajky vyndala. Tudíž jsem tam svého synka nechala. Prostě mi bylo hloupé znovu zastavovat tramvajku, i když vím, že by to asi bylo výchovnější. Tramvajka jela ještě dvě kolečka, během kterých ona paní mému dítku sprostě nadávala a hodnotila jeho vychování, sprostých slov padlo více, nejvíce mi v paměti utkvělo, že je to rozmazlený hajzlík. Celou tu dobu jsem na paní nereagovala, vůbec mě nenapadalo, co bych ji měla říct. Ano syn se přetahoval o volant, ano chlapeček, s kterým se přetahoval byl menší než on, ano nedělá se to, ale stále mi nepřišlo, že udělal něco hrozného, stále jsem si myslela a pořád ještě myslím, že se choval přiměřeně svému věku. Když tramvajka zastavila, tak jsem synka vyšoupla ven, s tím že další jízdu už nejede, protože zlobil a strkal do chlapečka a to se nedělá, je to ošklivé atd. Řekla jsem to klidně, nijak jsem na něj nekřičela, na což paní reagovala opět velmi hlasitě slovy: " no, ona mu snad nic neřekne!!" Asi nemusím říkat, že bych se nejraději propadla, ale i když si to teď zpětně přehrávám, tak vůbec netuším, jak bych měla jinak celou situaci řešit. Až do této chvíle však pro mě stále šlo jen o banální situaci, která mi sice byla nepříjemná, ale takové okamžiky prostě s dětmi nastanou.

Svého synka jsem postavila na stupátko ke kočárku a snažila se rychle odejít, abych mu někde v ústraní ještě jednou připomněla, že do dětí se nestrká a nebouchá. Když jsem však procházela, okolo té paní, tak s obrovskou nenávistí zasyčela na mého syna slova: Chcípni, ty smrade. I po těchto slovech jsem odešla a nijak nereagovala, musela bych v tu chvíli také sprostě nadávat. Musím ale říci, že ruce se mi klepaly a srdce bušilo až v krku ještě hodně dlouho. Ještě z auta jsem volala manželovi a skoro jsem u toho brečela.

A i teď o celé situaci stále přemýšlím a ty slova mi pořád zní v uších. Nechci omlouvat svého synka, je poměrně temperamentní, ale rozhodně to není žádné zlé dítko. Ostatně žádné takto malé dítko není zlé. V situacích kdy někdo strkal do mého syna, a že jsem jich taky pár zažila, jsem nikdy takto nereagovala, spíše je řešila klidně, a brala to tak, že děti jsou prostě děti a občas do sebe strkají. Nikdy jsem na cizí dítě nekřičela, i na to svoje křičím opravdu jen výjimečně. Ale zatím nikdy jsem se ještě nesetkala s takovou nenávistí k tak malému dítěti, a navíc od jiné maminky, samozřejmě je celá situace umocněna tím, že se jedná o moje dítě.

Celý článek píši jen pro to, že se potřebuji vypovídat a taky, tak trošku možná zjistit, jak byste celou situaci řešily vy ostatní maminky?