Už několikrát jsem měl nutkání napsat o tom, jak důležité může být vybrat správnou mateřskou školu.
Podle některých názorů psychologů se v předškolním věku utváří jejich osobnost do té míry, že veškerý další vývoj je už jen korekcí toho, jak se osobnost v tomto věku utvořila. O to víc by nám, rodičům, mělo záležet na tom, kde dítě tráví takřka pět dní v týdnu osm i více hodin svého života. Jenže když jsem chvíli přemýšlel nad tím, co všechno je třeba vzít v potaz, poněkud zpozdile mě napadlo, že to je vlastně druhotný problém: problém číslo jedna je až nepříjemně často školku najít.
Naše rodičovská generace, žel tomu, žije v době, v níž lze na vlastní kůži změřit inteligenci některých zásahů ze strany státu a samospráv do života společnosti. Když se v průběhu devadesátých let začalo rodit méně dětí, což je jeden z přímých následků společenských změn v roce 1989, a do mateřských škol začalo přirozeně chodit méně dětí, stát a samosprávy tento jev pochopily tak, že děti už se rodit tolik nebudou a že je to definitivní. Řada obcí mateřské školy zrušila a zastupitelstva si gratulovala k tomu, jaký se jim podařil husarský kousek. Opravdu se podařil. Většina těchto obcí, a zejména rodiče malých dětí, už pochopila, že zrušit školku jen proto, že ve velmi krátkém časovém horizontu bude méně dětí, je naprostý nesmysl. Nesmysl, který teď v mnoha případech znamená agónii obce, ve které mladé rodiny nechtějí žít. Mnohé obce nyní nákladně školky zřizují a nechtěl bych se dívat na součty toho, co se ušetřilo a co se znovu namáhavě vynaložilo, přičemž na vrub jdou zejména ztráty sociální. Nebude to hezký pohled. Nicméně kapacity v mnoha případech stále nestačí a může se stát, že obec rodičům doporučí, aby své dítě vozili do obce vzdálené cca 25 minut cesty autem… Vybírat si školku je tedy skutečně luxus, nicméně pokud tu příležitost máte, vyplatí se o tom poctivě uvažovat.
Použiju častého sváru v terminologii, abych srozumitelně sdělil to, co při výběru považuji za nejdůležitější. Rodiče, a veřejnost vůbec, často nepovažují mateřskou školu tak úplně za součást vzdělávání, přičemž pravděpodobně vycházejí z toho, že pobyt dítěte v mateřské škole se řídí jinými pravidly a že má jiný obsah, na první pohled méně podobný tomu, co následuje na všech dalších vzdělávacích stupních. To je vskutku velmi povrchní úsudek. To, že se dítě neučí v mateřské škole číst, psát a počítat vůbec neznamená, že se něčemu důležitému neučí. V tom spatřuji největší omyl rodičů a veřejnosti a z toho vyplývající terminologické označení „školka“ místo mateřská škola. Zdrobnělina evokuje přesně ten rozdíl, kterým běžný jazyk odlišuje mateřskou školu od dalších stupňů vzdělávání. Rodiče často do mateřské školy své dítě odkládají, a tedy požadují od této instituce v podstatě jen zajištění bezpečí jejich potomka, a samozřejmě obstarání jeho biologických potřeb.
Pak je tu ale nová, nastupující generace rodičů, kteří více či méně uplatňují přísně organizovaný styl výchovy se snahou o to, aby jejich dítě do šesti let věku zvládlo ovládat hudební nástroj, mluvit plynně anglicky a mělo na kontě sportovní rekord ve své věkové kategorii. Někde mezi těmito dvěma póly se nachází obrovská oblast toho, co se dítě v mateřské škole v pravém slova smyslu učí, čímž do značné míry buduje svou osobnost.
Postoje, charakterové vlastnosti, sociální vztahy, komunikace, řešení sporů, empatie, budování názorů a schémat jejich tvorby atd. atd., to vše jsou kvality, které mateřská škola přímo ovlivňuje, v některých případech takřka monopolně. Dítě zde přichází do přímého kontaktu s pestrým kolektivem nerodinného vztahu, je nuceno vyrovnat se s působením zcela nového typu autority, je postaveno před nové a neznámé problémy. A mateřská škola, je-li dobrá, si toto velmi dobře uvědomuje a snaží se, aby se děti naučily tomu, že mezilidské vztahy mohou dobře fungovat jen za určitých podmínek a že tyto podmínky vyžadují naši přímou účast a odpovědnost, že před problémy, které nutně vyvstanou, se neuhýbá, ale že se téměř každý dá velmi dobře vyřešit, že každý, nejen děti přirozeně živé, má právo na svůj prostor a na to, aby se projevil, a že naopak ten, kdo je přirozeně mírnější a introvertnější, se musí o svůj prostor a možnost projevu trochu zasadit. To vše a mnohem víc dobrá mateřská škola rozvíjí. Číst, psát a počítat se naučí téměř každý, ale psychický otisk dětství se často nedá změnit. Takže pokud vybíráte školku, myslete prosím především na tohle.
P. S. Chci poněkud opožděně poděkovat všem v MŠ Revoluční v Prateta péči, kterou věnovali Jáchymovi. V té „velké“ škole je to znát :-)
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.