Nadané dítě není vždy poslušné

Identifikace nadání je základem veškeré další péče o nadané děti, protože až na ni navazuje efektivní intervence, poradenství, určení vhodné formy vzdělávání. Jako optimální věk pro včasnou identifikaci nadání se jeví věk 4,5-5 let a její užitek můžeme pozorovat prakticky bezprostředně. Kdo odhalí talent jako první - rodiče, nebo učitelky mateřské školy?

Z hlediska organizace našeho systému vzdělávání je optimálním obdobím, ve kterém by mělo být nadání dítěte identifikováno, předškolní období, ideálně věk 4,5-5 let. Jedině tak se podaří realizovat potřebná opatření ještě v mateřské škole a při vstupu do školy (např. i předčasném) můžeme uvažovat o účasti dítěte ve vzdělávacích programech pro nadané, o přiměřené výchově a odpovídající stimulaci a rozvíjení schopností. Mezi autory apelující na identifikaci nadání v předškolním věku patří Lewis a Louis (1991), Singer (1999), Urban (1992) a další. Stapfová (2005) řadí mezi pozitiva včasné identifikace také lepší rodičovský vztah k dítěti přinášející život s méně konflikty, vytvoření podnětného prostředí pro učení a rozvoj schopností dítěte i v sociální oblasti. Díky tomu dítě pozitivně vnímá vlastní hodnotu a je schopno lépe porozumět samo sobě.

První projevy nadání

Jak v našich podmínkách včasnou identifikaci nadání u předškolních dětí zajistit? „Klasickou“ metodou identifikace nadání jsou samozřejmě inteligenční testy. Vezmeme-li v úvahu věk předškoláků, můžeme použít např. Wechslerův test pro předškolní děti WPPSI, sáhnout také můžeme po Stanford-Binetovu testu nebo použít poměrně nový Woodcook-Johnson test či neverbální inteligenční test SON-R. Obecně u vyšetřování inteligence malých dětí hrozí kvůli motivačnímu rozpoložení, rušivým faktorům a celkovému kontextu vyšetření podcenění mentálních schopností, nehledě na to, že administrace testů je většinou individuální a není reálné ji u všech předškolních dětí zajistit.

Další metodou, kterou lze v počáteční fázi identifikace nadání použít, jsou dotazníky či skreeningy mapující typické projevy a chování dítěte, na základě nichž pak usuzujeme na úroveň jeho kognitivních schopností. Z dlouhodobých výzkumů Stapfa a Stapfové se ukazuje, že výpovědi rodičů nadaných dětí vyššího věku vykazují už v raném věku dítěte shodné údaje. A to zejména nezvyklou čilost a pozornost dětí v útlém věku, velice brzké navazování a udržování očního kontaktu s rodiči, brzy zdvihají a otáčejí hlavu. (Stapf, 2008) Další oblastí, která se u nadaných dětí velice rychle rozvíjí a bývá nápadná, je řeč. Hodně nadaných, ne však všichni, mluví poměrně brzy. Když začnou mluvit, učí se velice rychle. Podobné je to také u učení se čtení. Lewis a Luis (1991) potvrzují, že pro vysoce nadané děti v předškolním věku jsou nejdůležitějším ukazatelem časné jazykové schopnosti, velmi vysoké paměťové dovednosti a abstraktní myšlenkové schopnosti. Na to, že na vysoké nadání je možné usuzovat z tzv. sociálních kompetencí, upozorňuje Webb (1993) a jako časté charakteristiky nadaných předškoláků z této oblasti uvádí například smysl pro spravedlnost, fair play, citlivost a empatii, smysl pro humor, ale třeba také vysoká očekávání, sebekritiku i kritiku vůči ostatním.

Kdo lépe odhalí talent?

V období předškolního věku existují v zásadě dvě skupiny lidí, kteří by, vzhledem k množství času stráveného s dítětem a možnostem k pozorování, mohli identifikovat jeho nadání -učitelky mateřských škol a rodiče. Schopnost identifikovat nadání dětí však byla u učitelek v mateřských školách opakovaně zpochybněna. Příkladem může být výzkum Laznibatové (2003), ve kterém měly učitelky z mateřských škol vybrat nadané děti -učitelky vytipovaly 33 dětí, ale nadání se psychologickými testy potvrdilo pouze u šesti z nich. Také již Terman a kol. (1959, cit. dle Laznibatová, 2003) poukázal na skutečnost, že názory učitelů jsou jedním z nejnespolehlivějších ukazatelů o nadání. K podobným závěrům dospěla např. i Klindová (1972, cit. dle Laznibatová, 2003), která uvádí, že učitelé při určování nadaných dětí zařadili do souboru jimi vytipovaných dětí až 50 % těch, které měly hodnoty IQ pod 120 - tedy asi polovinu dětí tito učitelé nadhodnotili.

Rodiče jsou ve srovnání s učiteli v odhadech skutečných schopností svých dětí mnohem přesnější. Různí autoři se však již neshodují v tom, v jakém procentuálním zastoupení se tak děje. Silvermanová (2003) uvádí, že 84 % dětí, u nichž rodiče cítili, že jejich potomek vykazuje tři čtvrtiny charakteristik nadání, se skutečně v testování autorky ukázalo být nadanými. Zatímco učitelky v mateřské škole ve studii prováděné Jacobsonem identifikovaly správně pouze 4,3 % nadaných dětí, byli rodiče schopní identifikovat ve stejné skupině dětí jejich nadání u 61 % z nich. Dalším příkladem je studie prováděná na Rockford Illinois public schoool, ve které učitelé identifikovali 22 % nadaných předškoláků, zatímco rodiče určili správně nadání u 67 % z nich. (Ehrlish, 1989)

Laická veřejnost i někteří odborníci a učitelé žijí s mylnou představou o nadaném dítěti jako o hodném, poslušném, bezproblémovém, přizpůsobivém, v kolektivu oblíbeném a přátelském dítěti, které je připravené podávat dobré výkony, ve škole má samé jedničky a učitel je s ním spokojený. Naopak. Doprovodné znaky mimořádného nadání bývají často problematické už v mateřské školce, později potom na základní škole, kde bývají nadané děti často napomínány a do obecné představy o nadaných žácích nezapadají. To se mi opakovaně potvrdilo i v situaci, kdy jsem sbírala data v mateřské škole: výpovědi učitelek - ať už ve smyslu, že dítě je nadané či šikovné, nebo naopak - byly v rozporu s hodnotami IQ, kterých děti v testu dosáhly. Příkladem je romský chlapec, který byl prezentován jako velice problémový, a jeho naměřené skóry patřily k těm nejvyšším naměřeným v rámci dané třídy.

Navíc se nadání může vyskytovat jako koexistující faktor k mnoha dalším aspektům, kterými mohou být např. poruchy chování, problémy v sociální oblasti, specifické poruchy učení, což ještě více identifikaci znesnadní.

Dalším důvodem je určitě také to, že učitelé nemají přístup k diagnostickým nástrojům, které by pro identifikaci mohli použít, a především nemají při velkém počtu dětí ve třídě v rámci vyučovacích hodin nebo při práci ve školce čas.

Skutečnost, že učitelé hůře identifikují nadání než rodiče, může být způsobena rovněž tím, že povědomí a informovanost o specifikách nadaných žáků není mezi učiteli i dalšími odborníky stále dostačující. Rezervy jsou už v přípravě budoucích pedagogů a psychologů v rámci povinné výuky na vysokých školách, kde se zatím tematice nadaných dětí, jejich identifikaci a vzdělávání věnuje pouze okrajová pozornost. Výzkum ukazuje, že učitelé, kteří absolvují systematické vzdělávání zaměřené na identifikaci nadání, jsou v tomto procesu mnohem efektivnější.

Na pomoc rodičům

K identifikaci vysoce nadaných předškoláků vyvinuli Stapf a Stapfová Tübingenský dotazník pro rodiče (PDPCQ - Personality Development of the Preschool Children Questionnaire), který mapuje celkem deset oblastí, mezi jinými např. psychomotorický vývoj dítěte, vývoj řeči a řečových schopností, zájmy, kognitivní procesy, motivaci, emoční zralost či sociální dovednosti dítěte. Tento dotazník byl přeložen do češtiny a ověřována byla jeho korelace s inteligencí dětí, která i v současné době na FSS MU probíhá.

V rámci výzkumu jsme shromáždili celkem 914 dotazníků vyplněných rodiči. Následně jsme pomocí Woodcook-Johnsonova testu vyšetřili 60 dětí předškolního věku s dílčím závěrem, že děti, které byly pomocí dotazníku PDPCQ identifikované svými rodiči jako nadané, dosahovaly ve WJ testu vyšších hodnot celkového IQ i vyššího mentálního věku (AE) než děti identifikované pomocí PDPCQ jako nenadané. Dále jsme zjišťovali, s jakou pravděpodobností je dítě, které dosáhne v dotazníku PDPCQ kritéria nadání, identifikováno jako nadané i na základě výsledků testu inteligence. Pravděpodobnost, že dítě, které dosáhne v dotazníku PDPCQ kritéria nadání, bude nadané, tj. bude jeho celkové IQ větší než 130, je 74 %. Posunemeli hranici nadání na hodnotu vyšší než 120 bodů IQ, pak se tato pravděpodobnost zvýší na cca 84 %. Jelikož použitý WJ test u dětí mladších než 4 roky a 6 měsíců udává celkové IQ ve formátu mentálního věku (AE), vypočítali jsme pravděpodobnost i zde a zjistili jsme, že pravděpodobnost, že dítě, které dosáhne v dotazníku PDPCQ kritéria nadání, bude mít mentální věk vyšší než chronologický, je cca 92 %.

V současnosti jak v Brně na Fakultě sociálních studií, tak i v Německu na univerzitě v Tübingenu probíhají další úpravy dotazníku a ověřování jeho validity. To, zda skutečně jednou bude každé dítě již v předškolním věku podrobeno skreeningu mapujícímu jeho nadání nebo zda se časem oficiálně vydaný dotazník dostane do rukou poradenským psychologům, nelze zatím s určitostí tvrdit. Alespoň pro první fázi procesu identifikace nadání předškolních dětí se nám jeví jeho použití jako užitečné. Při stanovování přesné úrovně intelektových schopností dítěte se bez odborného psychologického vyšetření ale zatím rozhodně neobejdeme.

Výzkum byl podpořen výzkumným záměrem MSM0021622406 .

Literatura:
Ehrlich, z (1989). Gifted children. A Guide for patente and teachers. New York: Trillium Press,
Inc. Laznibatová, J. (2003). Nadané dieťa: jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie. Bratislava: IRIS. Lewis, M.,
Louis, B. (1991). Young gifted children. In N. Colangelo, G. A. Davis (Eds.), Teh psychology of gifted children, s. 35-57.
New York: Wiley and Sons. Silvermanová (2003).
Singer, W. (1999). In der Bildung gilt: Je frühler, desto besser. Psychologie Heute, s. 60-65. (Kompletní seznam literatury na webu.)

Autorka je studentka doktorského studijního programu psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Problematice identifikace nadaných dětí v předškolním věku se věnuje v rámci své disertační práce.