Měly by být děti svéprávné už od šestnácti let?

Nový občanský zákoník by měl vstoupit v platnost od roku 2013. Jedním z kontroverzních bodů je ustanovení, podle kterého by soud za určitých podmínek mohl přiznat svéprávnost dětem od šestnácti let. Návrh vyvolává diskuse: Dokáže tak mladý člověk zodpovědně rozhodovat o svém životě?

ANO

Hana Píchová, advokátka

Nezletilí dobře vědí o svých právech, ale nechtějí se znát k odpovídajícím povinnostem

Zletilostí je označována způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (v současné době dosáhne občan ČR zletilosti dovršením osmnáctého roku věku). Zákonodárce předpokládá, že v tomto věku by měl být člověk schopen zvládat běžné životní situace, být si vědom toho, jaké důsledky jeho jednání může mít a nést za své jednání také odpovědnost. Převedeno do normální mluvy: Jako právní úkony označujeme například uzavírání smluv o nájmu, pracovních smluv, nákup a prodej nemovitostí, zboží a služeb a mnohé další situace všedního života.

Nový občanský zákoník předpokládá změnu dosavadní úpravy v tom, že rozlišuje svéprávnost a zletilost. V běžných případech tyto termíny splývají, ale za určitých podmínek bude moci nezletilý, který dovršil šestnáct let věku, nebo jeho zákonný zástupce požádat soud o přiznání svéprávnosti před dosažením osmnáctého roku věku. Aby mu ji soud přiznal, musí nezletilý osvědčit, že je schopen sám se živit a obstarat si své záležitosti.

A nyní jsme u toho, jak osvědčit požadované a zda přiznání svéprávnosti bude spíše výjimečné, nebo to bude běžná praxe. Je nesporné, že děti fyzicky dospívají dříve než v době před sto lety. Na druhé straně se zdá, že jsou mnohem déle závislé na péči rodičů a na jejich hmotném zabezpečení. Je to proto, že jsou neschopné vkročit do života, nebo chtějí mít jenom práva a nechtějí nést odpovědnost? Z ochranářského pohledu některých rodičů jsou jejich děti neschopné řešit některé životní situace i v době, kdy jsou již dávno zletilé, a dávají jim to často nevybíravě najevo. Z pohledu okolních nezainteresovaných pozorovatelů jsou si někteří nezletilí již ve velice nízkém věku velice dobře vědomi svých práv, ale nejsou ochotni přejímat odpovídající povinnosti a nést odpovědnost za své jednání. Jak posoudit jednání nezletilých tvořících organizovanou skupinu, která okrádá staré nemohoucí občany, distribuuje drogy nebo „pase“ nezletilé prostitutky? Zdá se, že jsou schopni se velice dobře živit sami a obstarat si své záležitosti, jenže způsobem, který není v souladu se zákonem. Přiznal by soud takovým nezletilým svéprávnost?

Nová právní úprava otevírá prostor jak pro děti, které budou chtít vykročit do života se vším, co to přináší, tak i pro jejich rodiče a zákonné zástupce, kteří budou chtít řešit situaci „nezdárného“ dítěte, které z domova utíká, s rodiči nekomunikuje, živí se samo, ale občanskoprávní odpovědnost za jeho jednání zůstává do jeho osmnáctého roku věku na rodičích.

Velkou úlohu v tom, zda dítě bude schopné a ochotné postavit se do života a nést vše, co to přináší, hrají rodiče. Zda svým dětem vštípí, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého (kdo z nás nezažil děti obtěžující své okolí a jejich rodiče, kteří takové chování považují za roztomilé a pokud jejich potomka napomenete, tak jsou schopni na vás zavolat policii). Zda své děti vedou k tomu, že když způsobí škodu, mají se snažit ji odčinit; když někomu ublíží, mají se omluvit; když něco chtějí, mají se podle svých sil o to zasloužit.

Myslím, že zamýšlená právní úprava je správná, možná by mohla jít i na nižší věkovou hranici, aby se sladila s odpovědností podle jiných zákonů, zejména s trestní odpovědností.

NE

Marie Nováková, osobnostní poradkyně a lektorka v oblasti vztahů, výchovy a prevence rizikového chování

Nechme mladé dělat chyby, odpovědnosti se dočkají v pravý čas

Každá vývojová etapa života má své podmínky, pozitiva i omezení. Období dospívání je cestou vyzrávání osobnosti, de facto cestou od dětství k plné dospělosti. Podle E. Eriksona je tato etapa charakterizována hledáním a přijetím vlastní identity, dovršené věrností sobě, hodnotám, svému poslání. U dětí moderní společnosti se často setkáváme s rychlým vyzráváním po stránce fyzické, psychická vyspělost se dostavuje pomaleji. Důsledkem těchto rozporů je nerovnováha osobnosti – na jedné straně zralé a vyspělé, po stránce citové nedotvořené a zmatené.

Mozek zraje postupně. Nejprve vyzrávají oblasti zodpovědné za vnímání a řízení pohybů, teprve potom ty další. Přestože je dospívání a dospělost individuální záležitostí, do stavu stability se mozek dostává obvykle kolem dvacátého roku života. Dochází k dovršení identity odrážející se ve věrnosti sobě (vím, kdo jsem), věrnosti poslání (vím, kým mám být) a hodnotám (vím, na čem mi záleží, a jdu za tím). S touto vyzrálostí souvisí plná samostatnost, zodpovědnost, dospělost v pravém slova smyslu.

Dospívající touží po samostatnosti velmi brzy. Dokonce ještě v době, kdy na ni „nemá“. Jeho touha je umocněna potřebou odstupu od rodičů (obvykle zákonných zástupců nezletilého) a velkou potřebou vrstevnických kontaktů a akceptace v jejich skupině. V tomto období je potřeba vrstevnických kontaktů často silnější než rodinná. Podmínka navrhované změny paragrafu svéprávnosti zní, že nezletilý musí osvědčit schopnost sám se živit, obstarat si své záležitosti. Málokterý nezletilý se skutečně živí sám, ale pokud ano, je ve fázi, kdy sbírá zkušenosti. Díky své malé zkušenosti je ovlivnitelný, tudíž snadněji manipulovatelný. Právní odpovědností na sebe bere velký závazek. V náročné situaci je také zákonný zástupce, mající posoudit zralost nezletilého s vazbou na svůj souhlas k plné svéprávnosti. Vzhledem k obtížné komunikaci s touto věkovou skupinou rodič často není plně informován o všech okolnostech života dítěte. Za velmi nebezpečnou považuji zejména možnost uzavírání úvěrů a podepisování smluv. Nezletilý se může stát snadnější kořistí spekulantů a podvodníků než zkušenější dospělý.

Na závěr skutečný příběh: Bylo mu osmnáct a toužil po trvalém příjmu při studiu. Jistá firma mu nabídla možnost přivýdělku – podmínkou bylo složení určité částky a absolvování školení. Práce se mu líbila, podepsal tedy smlouvu na několik let. Po čase zjistil, že práce je časově náročnější, než čekal, výdělek malý a že při studiu „nestíhá“. Dal výpověď. Výpovědní podmínky byly kruté, vázané na velkou finanční částku. Mladík měl ale štěstí. O situaci se dozvěděli rodiče a zaplatili právníka, který mladého muže ze smlouvy vyvázal. Časem se zjistilo, že firma obdobně využila desítky studentů, všem bylo těsně po 18. roce. Nikdo z nich kličku neprohlédl, smlouvu pořádně nepročetl. Jak by si v této situaci počínali šestnáctiletí?

Nechme mladé sbírat zkušenosti, dělat chyby a učit se. Ve věku 16-ti let na to mají nárok. Zodpovědnosti se dočkají v pravý čas.