Srazik a souhrnny report

MIlé dámy,
technika je proti mě - když jsem vám včera večer chtěla konečně napsat, monitor zhasl a už se nerozsvítil. Občas to dělá, potvora, asi se tam něco přehřívá, nebo má zabudovanou pojistku "Už jdi spát!" (bylo 00:02).
A teď tedy to důležité: nejdřív vás všechny moc zdravím, máte můj obdiv, jak se všechny statečně perete s problémy (nejen) všedního dne - jako třeba Kačenka s kily navíc, ale každá máte něco. Mě se včera konečně podařilo domluvit s manželem, takže pokud se nestane nic mimořádného, na srazík bych měla dorazit a už se moc těším! Prosím přidělit co mám dovézt a nabízím dopravu z Prahy a okolí, je-li zájem. (A já už k Sáře dokonce možná i trefím, heč! ;-))
Jinak jsem už pátý! den v práci a zatím super - přijetí vřelé, jako bych byla pryč měsíc a ne tři roky, vrátila jsem se více-méně k tomu, co jsem dělala, takže se nemusím nahonem nic moc učit a navíc mám zkrácený úvazek, od 8 do 14:00, takže stíhám i celkem brzo vyzvedávat Aleše. Na tomto obrázku dokonalé idylky je menší (větší?) skvrna v podobě Alešovy ochoty docházet do školky, ale musím říct, že i to se podstatně lepší. Adaptace byla vskutku náročná a ke zlepšení došlo až po celém měsíci, prošli jsme si etapou odtrhávání plačícího dítěte učitelkou od matky a matčina následného úprku až po telefonát do pedagogicko-psychologické poradny se žádostí o vyšetření "školkové" zralosti (ha ha, trochu se mi vysmáli, ale na druhou stranu uklidnili) ... ale pozitivní bylo, že od začátku celkem hezky vyprávěl, co ve školce dělali a odpo býval v pohodě. No a jak říkám, teď už je to skoro dobré.
Malá útěcha pro všechny, kdo uvažují o hubnutí: já mám kil více-méně pořád stejně, jako před těhu (no, řekněme plus dvě), ovšem posunula jsem se o dvě konfekční velikosti nahoru! a je mi to celkem jedno ;-) Já si říkám, že třeba někdy v životě se do hubnutí pustím, ale zatím je pro mě důležitější být v pohodě a to by mi bez sladkostí určitě nešlo!
A malá humorka na závěr, ve stylu známého vtipu "No nezabila bys ho?". Využivši (využívaje? využívajíc?) volného času před nástupem do práce jsem si pečlivě připravila na prodej všechnu výbavičku po Alešovi - vyprala kočárky, roztřídila oblečky, vše nafotila ... a nezávisle na tom jsem se jen tak mimochodem jednou zeptala manžela, jaký že to má vlastně důvod, že nechce druhé dítě. Nějaké důvody uvedl, i celkem pochopitelné, ale uzavřel to tím, že si myslí, že mít sourozence je dobrá věc a že teda bychom asi ještě jedno mít mohli. To mi řekne dva týdny před návratem do práce. Co já se ho napřesvědčovala, napřemlouvala, přímo i v narážkách, neustále jsem dávala najevo, jak moc bych chtěla ... a když se s tím konečně smířím a uspořádám si život jinak, z něj vypadne tohle. Je to vůbec možný? No a vrcholem všeho je, že teď vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Zatím je to u ledu, prodej pozastaven ... a já jsem opět v nenáviděné nejistotě, co bude dál.

Mějte se co nejlíp to půjde, zatím ahoj a těším se na zprávičky od všech!
máta